Jiřetín pod Jedlovou - štola sv. Jana Evangelisty
Rudná štola založená ve 2. pol. 18. stol. na SZ úpatí Křížové hory v Jiřetíně pod Jedlovou, 7 km JZ od Varnsdorfu
Typ: | Technické zajímavosti | |
Kraj: | Ústecký | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Jiřetín pod Jedlovou | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | obecjiretin.cz | |
Návštěva: | 6.7.2010 |
Stopy po těžbě drahých kovů v okolí Jiřetína je možné vysledovat v místních názvech obcí, potoků a hor, a to jak na české, tak na saské straně hranice. V 1. pol. 15. stol. je dolování doloženo u Šluknova a jisté pokusy byly učiněny nejspíše i v okolí Kyjova, Vlčí hory, Doubice a Brtníků. Zmínka z r. 1424 se týká dolu u Chrastavy a o rok později je uváděna těžba u Bílého Kostela. Nejstarší doložená zpráva o dolování na tolštejnském panství se objevuje v listině saských vévodů Arnošta a Albrechta z r. 1474, kterou udělují Hansi Kellerovi právo po tři roky těžit a rýžovat zlato. O deset let později získal podobné privilegium, sepsané r. 1484 v Kutné Hoře, od krále Vladislava II. Jagellonského Hugolt ze Šlejnic. Počátky těžby lze klást nejspíše právě do r. 1474, ale tyto pokusy nebyly příliš výnosné. Dosvědčuje to listina českého krále Vladislava Jagellonského z r. 1509, v níž se uvádí, že "tu v uplynulém čase bylo nalezeno jen málo cenného". Přesto v této době získal Jindřich ze Šlejnic na 20 let právo těžit kovy na tolštejnském panství.
Rozvoj Jiřetína souvisel právě s těžbou kovů. Lidé byli přilákáni vidinou rychlého zbohatnutí z nadějně vyhlížejícího dolování a jejich příliv byl také ovlivněn četnými výhodami plynoucími z tzv. zakládajícího privilegia, které dal r. 1554 v Rumburku sepsat Jiří ze Šlejnic. Výsady měly zajistit především zdárný chod důlní činnosti. Důlní privilegium však bylo sepsáno pouze na 15 let a předpokládalo se jeho podmínečné prodlužování podle stavu a výnosů těžby. Listina zároveň dosvědčuje, že tu byl uplatněn podnikatelský systém těžařský, což byla v tehdejším hornictví nejrozšířenější forma, představovaná společenstvem těžařů, kverků či nákladníků, kteří báňské dílo financovali. Těžba se řídila všeobecně platnými horními řády jáchymovskými. Jáchymov byl odvolacím místem v případě důlních sporů a nejasností a rozhodnutí jeho soudu bylo pokládáno za závazné. I v Jiřetíně platila zásada všeobecné svobody kutání a havíři byli své šlechtické vrchnosti zavázání jen přísahou věrnosti.
Hlavním důlním dílem byla v Jiřetíně štola sv. Kryštofa z r. 1539 ústící na S úbočí Křížové hory. Dále zde byla štola sv. Jana Křtitele a štola Anděla strážného a o něco níž položená štola sv. Jana Evangelisty z r. 1781. Těžil se především galenit a chalkopyrit, ale naděje vkládané do zdejších rudných ložisek nesplnily očekávání. Již r. 1566 došlo k omezení těžby, nikoli však k jejímu zastavení. Ani berní rula sepsaná r. 1654 neuvádí nic o dolování v okolí Jiřetína. Přesto se lze domnívat, že snahy o obnovu těžby se stále opakovaly. V r. 1750 prováděla dobývání rudy v dědičné štole sv. Kryštofa důlní společnost, ale výnosy byly malé. Těžbu r. 1756 přerušila sedmiletá válka a r. 1781 byla na V úpatí Křížové hory založena štola sv. Jana Evangelisty a r. 1782 obnovil majitel panství Rumburk Alois z Lichtenštejna těžbu ve štole sv. Kryštofa. Dolování vedl jeho jménem Johann Hennevogel z Ebenburgu, pocházející z litoměřické měšťanské rodiny. V r. 1788 provedl důlní inspektor von Rössler rudný průzkum, který měl ověřit možnosti obnovy dolování mimo bezprostřední okolí Jiřetína. R. 1804 byla zničena manipulační budova a vytěžená ruda musela být odvážena až do Freibergu v Krušných horách, což bylo příliš nákladné a těžba tím ustala.
Se vzestupem turistiky v předválečném období byla rozvinuta myšlenka zpřístupnit návštěvníkům zdejší doly. Pro svůj nejdochovalejší stav byla k tomuto účelu vybrána štola sv. Jana Evangelisty. Práce zahájilo r. 1934 několik místních nadšenců spolu s místním Spolkem pro cizinecký ruch a Horským svazem. Zpřístupnění štoly sv. Jana Evangelisty, zvané též Dědičná štola čerstvého štěstí, šlo tak rychle, že byla již 1. 5. 1935 otevřena pro veřejnost. Důlní chodby byly osvětleny plynovými kahany a prohlídka probíhala za výkladu průvodce oděného v tradičním havířském obleku. Počáteční příliv turistů však brzy ustal. R. 1945 byl vchod do štoly zavalen trhavinou.
Během r. 1989 zahájil Mineralklub Varnsdorf spolu s tamními ochránci přírody pod vedením geologa Bohuslava Flekny rozsáhlý průzkum, který měl vyhodnotit možnost opětovného zpřístupnění štoly sv. Jana Evangelisty. Základní práce dokončené r. 1993 prováděla firma Unigeo Ostrava za spolupráce dobrovolníků. Finanční zajištění ve výši 115.000,- Kč poskytl Obecní úřad v Jiřetíně. V souvislosti s touto akcí vznikla publikace Podzemí Šluknovska, vydaná Střediskem ekologické výchovy Netopýr ve Varnsdorfu. Dnes je štola v délce 320 m opět přístupná turistům. Ročně ji navštíví cca 5500 návštěvníků.
Jonsdorfer Felsenstadt (Jonsdorfské skalní město) - přírodní rezervace
Krásná Lípa - Dům Českého Švýcarska
Krásný Buk (Schönbuch) - zřícenina
Kyjovský hrádek (Horní Karlštejn) - zřícenina
Milštejn - zřícenina
Nonnenfelsen (Jeptišky) - ferrata
Nonnenfelsen (Jeptišky) - skalní vyhlídka
Vlčí hora - rozhledna