Zkamenělý pastýř - menhir
Pravděpodobně náš největší menhir z hnědého železitého pískovce, 12 km SZ od Slaného
| Typ: | Prehistorické památky |  |
| Kraj: | Středočeský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Zkamenělý pastýř | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.klobuky.cz | |
| Návštěva: | 27.3.2010 |
Menhir Zkamenělý pastýř nebo též Kamenný muž najdete v těsné blízkosti obce Klobuky na Slánsku. Jedná se o 3,5 m vysoký vertikálně vztyčený kámen z rezavě hnědého železitého pískovce s výskytem bělavých křemenných valounků. Jde o prvohorní sediment ze svrchního karbonu starého cca 315 mil. let. Kámen pochází nejspíše z okolí Klobuk, případně od Žerotického potoka u Kokovic. Celková výška kamene i s částí pod zemí činí 4,2 m a hmotnost se odhaduje na 5 tun. Český geolog J. N. Woldřich tvrdil, že kámen je zbytkem velmi hutného a zvětrávání více vzdorujícího jádra permských pískovců v místě přirozeně uložených, ale vytrvalý J. L. Píč dal u kamene v r. 1898 kopat. Archeologické doklady k určení stáří kamene sice nalezeny nebyly, ale ukázalo se, že kámen je osazen v písčité vrstvě nad podložní skálou tak, že musel být vztyčen uměle. Pokud se tak skutečně stalo, a to v době od pozdního neolitu do 2. pol. 1. tisíciletí př. n. l., je Zkamenělý pastýř největším menhirem u nás.
O kamenu kolují odedávna různé pověsti. Jednu z nich uvedl v r. 1877 v časopise Vesmír Antonín Frič. Říká se v ní, že jistý pastýř "pána Ježíše a sv. Petra, když tudy jednou se brali, žádal, by věčně živ byl, načež v kámen proměněn jest, který prý uvnitř je živý." O menhiru se také říká, že býval obklopen kruhem devíti menších kamenů, které tvořily zkamenělé "stádo". Proto název Pastýř. V klobucké obecní kronice čteme: "V Kobylnické tvrzi vládla zlá zemanka, o které se tvrdilo, že umí čarovat. Jednou její pastýř zahnal svoje stádo na pláň nad Klobuky, kde se trochu déle pozdržel. Zemanka rozzlobena jej hledala, a když jej našla, křikla na něho: "Bodejť bys tu zkameněl!" Později sedláci drobné kameny odstranili a zbyl tu jen pastýř, který hlídá dodnes.
Tuto pověst zaznamenal počátkem 20. stol. také spisovatel Jindřich Šimon Baar, který byl tehdy v Klobukách farářem. Jistě se setkal i s dalším, daleko slavnějším vyprávěním o klobuckém Pastýři. Při každém zvonění v klobuckém kostele se prý kámen přiblíží o krok k jeho věži. Až ke kostelu dojde, má nastat soudný den. Jak však napsal archeolog Píč, "ferinové pak dodávají, že to bude dlouho trvati, neboť když na protější straně v Kokovicích se zvoní, musí zase krok nazpět." Mezi klobuckými byla rozšířena i pověst, podle níž se kdysi strhla poblíž Klobuk velká bitva, v níž padl vůdce jednoho ze zúčastněných vojsk. "Vojáci postavili mu nad jeho hrobem pomník v podobě zahaleného muže." I "zahalený muž" prý putuje ke klobuckému kostelu: až dojde před hlavní oltář, vytrhne meč a bude konec světa.
V poslední době se objevily úvahy, které dávají do souvislosti existenci kamene a název přilehlé obce. Výraz "klobuk" (či klobouk) značil ve staré češtině původně vysoký, špičatý vrch, homoli nebo i jakýkoliv jiný výškově orientovaný útvar. Místní jméno obce Klobuky se v historických záznamech poprvé objevuje r. 1226. Zdá se, že by s velkou pravděpodobností mohlo být odvozeno právě od "klobuku", tedy Kamenného pastýře, který tu nejspíš stál už v době zakládání vsi.
Podle některých vyzařuje menhir pozitivní energii, jiní se ho bojí. Novodobí keltové pořádají ve dnech slunovratu v blízkosti menhiru různé obřady, turisté si jej fotí. Zda má menhir tajemnou moc, se musíte přesvědčit sami.
Křesín - kostel sv. Václava
Neprobylice - tvrz Panenský Týnec - klášter klarisek s kostelem P. Marie
Třebíz - skanzen
Rodinný pivovar Zichovec - pivovarŽerotín - zřícenina
