Necpaly - Franklinovský kaštiel
Renesanční dvoupodlažní kaštiel na nepravidelném půdorysu v obci Necpaly, 15 km JV od Martina
| Typ: | Zámky a zámecké stavby |  |
| Kraj: | Žilinský (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Necpaly | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.necpaly.sk | |
| Návštěva: | 3.6.2011 |
Nejstarší osídlení Turčianské kotliny pochází ze střední doby kamenné (2600-2300 př. n. l.), kdy se na Z úpatí Velké Fatry usídlil lid kultury s kanelovanou keramikou. Zabýval se zemědělstvím, chovem dobytka i lovem zvěře, o čemž svědčí nálezy v jeskyni Mažarná a osídlení jeskyň v Gaderské dolině. Souvislejší osídlení se objevuje ve střední době bronzové. Z této doby pochází různé archeologické nálezy. Početná hradiště dokazují, že zde do 2. stol. n. l. žil lid lužické kultury. Po něm přichází Slované, kteří zprostředkovávají styk jižní Evropy s Pobaltím. Oblastí Turca procházelo několik významných cest. Jedna z nich, která se od 13. stol. nazývala "velká cesta", procházela podhůřím Velké Fatry přes Mošovce, Blatnicu, Necpaly, Sklabiňu k Sučanom. Pří této cestě vznikla osada s charakterem ulicovky ve směru Z-V.
První nepřímá písemná zmínka o Necpalech pochází r. 1269, kdy je vzpomínán Pavel z Necpal (Paulus de Nazpal), který byl jedním ze zmocněnců zvolenského župana Michala pro vyřešení majetkových sporů mezi obyvateli Sklabině a bratry Dražkem a Vavřincem z Dražkovic. Ladislav IV. daroval obec Jánovi a Blažejovi a tento rod, který se začal označovat jako rod Necpalských, vlastnil obec až do r. 1479, kdy Blažejem Necpalským vymírá rod po meči.
Konec 15. a zač. 16. stol. je poznamenán spory o majetky Nespalských, které kromě Necpal zahrnovaly i Blatnický hrad a další majetky mimo oblast Turca. Z těchto sporů nakonec vyšel vítězně rod Justh. Andrej Justh z Vígľaša získal Necpaly jako zástavu ještě od Blažeje z Necpal. Tento rod pak vlastnil Necpaly až do konce 19. stol.
V období reformace Justhovci, tak jako většina šlechty v Turci, přijali augsburské vyznání víry. Podle principu Cuius regio, eius religio (koho zem, toho náboženství) evangelickou víru přijala i většina obyvatel Necpal. V období protireformace byly Necpaly tzv. artikulární obcí, což znamenalo, že zde mohl být postaven dřevěný evangelický kostel.
Justhovci podporovali i vzdělanost. Od r. 1592 tu působila latinská vyšší škola, známá pod názvem Nationale institutum hungaricum. V r. 1834 byla přeložena do Martina, kde po krátkém čase zanikla. Koncem 19. stol. se Justhovci dostali na pokraj bankrotu a postupně ztráceli majetky. Hospodářsky nejsilnější rodinou v Necpalech se stali Franklinovci. Prvním členem této rodiny byl Benjamín Franklin, nemanželský syn Dionýza Justha a pravnučky Benjamina Franklina.
V 18. a 19. stol. byly Necpaly hospodářsky poměrně rozvinuté. Byla tu papírna, pivovar a několik mlýnů. Papírna a pivovar byly zrušeny koncem 19. stol. Mlynářství zaniklo až po nástupu komunismu. Mezi světovými válkami byla obec elektrifikovaná. Elektřinu produkovala malá vodní elektrárna.
Nejvýznamnějšími památkami v Necpalech jsou čtyři kaštiely: Franklinovský, Renesanční, Modrý a Dolní.
Franklinovský kaštieľ
Franklinovský kaštiel se nachází na horním V konci obce. Průzkumy z posledních let ukázaly, že se jedná o nejstarší kaštiel v Necpalech. Kdysi ho obývala rodina Justhovců a po ní Franklinovská rodina, jejíž ostatky jsou uloženy na malém hřbitůvku za kaštielem. V jednom z hrobů jsou společně pochovaní otec Dionýz Justh se svým nemanželským synem, prvním Franklinem, Benjaminem, pozdějším dědicem dvou kaštielů. Dionýz Justh měl jako vojenský přidělenec v Paříži nemanželského syna s nemanželskou vnučkou diplomata USA Benjamina Franklina. Syna si sebou přivedl do Necpal, avšak rodina Justhovců ho za svého nikdy nepřijala.
Kaštiel je v pramenech připomínaný k r. 1695. Vznikl jako renesanční panské sídlo rodiny Justhovců. Jeho jádrem je středověká gotická kurie tvaru písmene L s jednoduchou dispozicí, jediná zachovaná v oblasti Turca. Býval v ní byt správce, v současné době slouží jako skladiště. Skládá se ze síně, černé kuchyně, obytné místnosti a komory. V 18. stol. byl kaštiel slohově a dispozičně upraven a rozšířen. K dalším menším adaptacím došlo v průběhu 19. a 20. stol. Dnešní kaštiel je dvouppodlažní budova na nepravidelném půdorysu. Fasády jsou hladké, členěné jednoduchými okny. Na jednom z nároží se zachoval zbytek sgrafita. Místnosti v interiérech jsou zaklenuty renesančními a barokními klenbami. Některé jsou valené s lunetami, jinde se objevují tzv. české placky a pruské klenby. Část místností je plochostropá.
Po bankrotu Justhovců koncem 19. stol. se nejmajetnějšími obyvateli Necpal stali Franklinovci, na něž kaštiel přešel. Byl obýván až do pol. 70. let 20. stol., pak byl opuštěn a zpustl. V současné době je majetkem Matice slovenské, je nepřístupný a nevyužívaný, a přesto, že má stejně jako renesanční kaštiel zánovní šindelovou střechu, která jej chrání před úplnou devastací, nadále chátrá.
Blatnica - kaštiel
Blatnica - zřícenina
Gaderská dolina - údolí
Martin - Muzeum slovenské dědinyMošovce - kaštielNecpaly - dolní kaštielNecpaly - modrý kaštielNecpaly - renesanční kaštielSklabiňa - zřícenina
Turčianské Jaseno - kostel sv. Margity
