Blatnica - zřícenina

Zřícenina ukrytá na zalesněném vápencovém výběžku (630 m n. m.) Velké Fatry, 15 km J od Martina

Typ:	Hrady, zříceniny, tvrze
Kraj:	Banskobystrický (Slovensko)
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Blatnica
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	www.hradblatnica.sk
Návštěva:	9.9.2010, 3.6.2011

Z hradu byl v minulosti výtečný výhled do rozlehlé Turčianské kotliny, v níž se spojovaly dvě významné dálkové obchodní cesty z Pohroní a z Ponitří a pokračovaly do Polska. Ke vzniku tohoto blíže nezkoumaného hradu donedávna písemné prameny mnoho nevypovídaly. Podle maďarského historika P. Engela byl postaven až po r. 1320, ale r. 1323 jej už jistě držel zvolenský župan magistr Donč. Od něho někdy po r. 1335 přešel do rukou krále a téměř až do konce století byli turčanští župani jeho kastelány. Poté král Zikmund hrad často zastavoval, mj. opolským a hlohovským vévodům a Petrovi z Brezovice a r. 1434 jej na delší dobu získal Pankrác ze Sv. Mikuláše. Pak následoval rod z Necpal a Kmorovští, kteří vedli o hrad dlouhodobé spory. Ty utichly až po r. 1539, kdy král Ferdinand I. daroval hrad svému přívrženci Františku Révayovi. Jeho potomkům potom patřil až do svého zániku v 18. stol.
Z dosavadních průzkumů lze soudit, že k nejstarším viditelným částem hradu patří vysoká okrouhlá věž, která se později stala součástí stavebního celku s palácem na vrcholu skalního hřebene. Věž má nepravidelně oválný půdorys o průměru do 9,5 m a v úrovni původního nejvyššího podlaží si uchovala štěrbinové otvory. Ke stejné časové vrstvě hradní architektury je možno zařadit i fragment zdiva hradby SV od věže, který později včlenili do hmoty paláce. K radikální přestavbě hradního jádra došlo ještě v průběhu 14. stol., kdy na SV k věži připojili nový obdélný palác, který na opačné straně zakončovala menší věž podkovovitého půdorysu. Vznikl tak dvojvěžový útvar jádra s mezilehlým palácem, jenž se svým charakterem hlásí k dispozičním formám, jaké se na Slovensku ve 14. stol. uplatnily i na hradech Dobrá Voda a Liptovský Hrádok. Známe je samozřejmě i z českého území. Obranu jádra oproti vyvýšenému skalnímu hřebenu na S zabezpečoval příčný šíjový příkop, zatímco z J a V strany je prozatím možno jen předpokládat existenci staršího předhradí. Z něho nad povrch terénu vystupují zbytky opevnění, které však bylo později vícekrát přestavováno. Příjezdová cesta přicházející z JZ strany musela překonat příkop zahloubený do skalního podloží a zaústila do Z části předhradí, jehož zeď v tomto místě zpevnili pozdější nárožní věžičkou okrouhlého tvaru.
O něco více informací zřícenina poskytuje o mladších renesančních přestavbách ze 16.-17. stol., jimiž rod Révayů chtěl docílit zdokonalení obrany hradu, ale také rozšíření jeho obytných prostorů. Z těchto důvodů hradní jádro zvýšili a palác výškově sjednotili s věžemi pod jedinou souvislou střechou, přičemž pro zřízení nových palebných pozic využili upravená horní patra obou věží, která opatřili dělovými střílnami. Naopak nové renesanční paláce byly z prostorových důvodů situovány do předhradí. Zatímco z blíže neznámé zástavby na V straně se zachovaly jen nesouvislé fragmenty, z renesančních palácových traktů na J stojí dodnes vnější stěny v původních výškách a úpravách fasád. Zvláště zachovalejší V trakt, který se objemem vysunul před linii staršího opevnění, byl zvenčí zvýrazněn šikmým soklem s obloučkovou římsou a jeho průčelí zdobily ryté a malované římsy a nárožní kvádrování. Pravděpodobně se snahou o zdokonalení obrany přístupu souviselo i vybudování druhého předhradí se zděným opevněním, jehož pozůstatky se dnes už jen rýsují v terénních nerovnostech. Předhradí se od JZ připojilo k hradbě staršího předhradí a plošně zahrnulo jak úsek příjezdové komunikace, tak i šíjového příkopu.
V době Bočkajova povstání se v r. 1605 hradu zmocnilo povstalecké vojsko. Protože i později byl oporou povstalců, hrozila mu nucená demolice, k níž ale nakonec na žádost zástupců stolice nedošlo. Po obhlídce hradu v r. 1678 komisaři konstatovali možnost jen lehkých oprav nepříliš narušené stavby. Zanedlouho v průběhu Thökölyho povstání v r. 1681 našla na hradě bezpečné útočiště nejen okolní šlechta, ale i pronásledovaní kněží. V r. 1703 se ale Rákócziho stoupencům podařilo hradu zmocnit a podle tehdejšího podání starý horní hrad podpálila a z bašty u brány odvlekli poslední děla.
Přesto i tak dolní část hradu sloužila ještě jako sídlo Michala a Kašpara Révayů, z nich druhý r. 1723 protestoval proti rozebírání hradních zdí Michalovými lidmi za účelem stavby kaštiela v Štiavničce. Nakonec i oni hrad opustili, výbavu a nábytek přenesli do kaštielů v Štiavničce a Mošovcích a hradu zbyla role hospodářského objektu. Úplnou zkázu mu způsobil ničivý požár v r. 1760, po němž hrad už neopravili, v důsledku čehož zpustl. Jeho zřícenina se ještě na poč. 20. stol. z dálky vyjímala na vrcholu skalního hřebene, avšak se zalesněním úplně zmizela v lesním porostu.

Lokalizace na mapy.cz GPS: N48.9471456 E18.9471144

Navštívená místa v okolí: