Veliš - zřícenina
Zřícenina královského hradu založeného nejspíše na přelomu 13. a 14. stol., nyní poškozená lomem, 5 km JZ od Jičína
Typ: | Hrady, zříceniny, tvrze | ![]() |
Kraj: | Královehradecký | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Veliš | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | www.velis.cz | |
Návštěva: | 5.7.2009 |
Hrad Veliš stával na vrchu téhož jména, jenž je dnes narušen čedičovým lomem. Z hradu se zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a Z paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený J vrchol.
Nejstarší písemná zmínka o hradu založeného nejspíše Václavem II. koncem 13. nebo počátkem 14. stol. pochází z r. 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu, synu Hynka z Dubé. R. 1327 získali velišské panství Vartemberkové, nejdříve jako zástavu a r. 1337 dědičně. Vartemberkům patřil Veliš do r. 1434, kdy na následky těžkého zranění, utrpěného v bitvě u Lipan, zemřel Jindřich z Vartemberka. Po krátké vládě Machny z Veselé získal Veliš Hašek z Valdštejna, který od r. 1419 neustále měnil své postoje ke všem stranám té doby, a proto sváděl četné boje. V r. 1443 přepadl Veliš zemský škůdce Beneš z Mokrovous a Haška uvěznil a propustil ho až tehdy, když jeho tvrz Mokrovousy oblehla vojenská hotovost.
V r. 1452 prodal Hašek velišské panství Jiřímu z Poděbrad, který ustanovil hejtmanem na Veliši Borka z Hrádku. Jiří postoupil Veliš na nějaký čas Jindřichu z Michalovic, nakonec s ním panství opět vyměnil a dal k užívání svým synům. R. 1482 získal panství Samuel z Hrádku a Valečova, který jej poté prodal Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy. Trčkové převezli na Veliš r. 1500 basilejská kompaktáta, která předtím chovali na hradě Lipnici.
Původní Veliš byl pravděpodobně uzavřeným blokem s věží, palácem a kaplí a teprve Trčkové v pol. 15. stol. hrad rozšířili a dali mu vzhled, jaký měl před zbořením. Podle B. Balbína prováděl poslední stavební úpravy na hradě v l. 1593-1596 Vilém Trčka z Lípy, který dal na hradě vyhloubit i hlubokou studnu. V r. 1606 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy velišské panství Jindřichu Matyášovi z Thurnu. Thurn byl horlivým protestantem, náležel k nejpřednějším členům stavovské opozice a byl velitelem stavovského vojska. V r. 1618 se stal jedním z původců pražské defenestrace. Po porážce na Bílé hoře uprchl s Fridrichem Falckým za hranice, kde dále pokračoval v boji proti Habsburkům.
V pobělohorských konfiskacích bylo velišské panství zabaveno a r. 1622 se stalo součástí Valdštejnova frýdlantského vévodství. R. 1628 daroval Valdštejn Veliš řeholníkům řádu sv. Františka, aby zde zřídili konvent a postavili chrám sv. Františka. Ale k realizaci tohoto plánu nedošlo. V r. 1634 byl Valdštejn v Chebu zavražděn a jeho panství byla zkonfiskována.
Za Valdštejnova života se nepřátelská vojska vyhýbala jeho panstvím, ale po jeho smrti vtrhli do zdejší krajiny několikrát Švédové a pokoušeli se o dobytí Veliše. Přestože byl bráněn jen malým počtem císařských vojáků, hrad před Švédy vždy obstál. Panství Veliš a Staré Hrady koupil hrabě Jindřich Šlik, prezident dvorské válečné rady.
Když r. 1650 zemřel, panství zdědil jeho syn František Arnošt. R. 1658 bylo v císařské radě rozhodnuto, že některé hrady mají být zbořeny, aby v době války nemohly sloužit jako základny nepřátelskému vojsku. Mezi navrženými hrady byl i Veliš. Podle popisu panství z r. 1660 byl hrad Veliš již velmi zpustlý a opuštěný. Přestože bourání hradu bylo odkládáno, musel se František Arnošt Šlik rozhodnutí císařské rady podřídit. V r. 1678 dovolil svobodný pán František ze Scheidlern, který spravoval panství za nedospělého Františka Josefa Šlika, jičínským jezuitům, aby použili materiálu ze zbořeného hradu na stavbu zámku v Milíčevsi. Kamene bylo použito též na stavbu dvora ve Starém Místě. I když už tehdy byly zříceniny hradu značně narušeny, k největší zkáze došlo až v 19. stol. rozšířením čedičového lomu, který zde byl již počátkem 17. stol.









