Terčino údolí - přírodní park
Přírodní krajinářský park rozkládající se v údolí říčky Stropnice na území o rozloze 69 ha, 20 km Z od Českých Velenic
| Typ: | Přírodní zajímavosti |  |
| Kraj: | Jihočeský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | -- | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.novohradky.info | |
| Návštěva: | 26.8.1999 |
Krajinářský park Terčino údolí se nachází u obce Údolí ležící asi 1 km JZ od Nových Hradů v podhůří Novohradských Hor. Je součástí starobylé kulturní krajiny rozkládající se mezi hradním návrším a pozdně gotickou tvrzí Cuknštejn. Park o rozloze 69 ha byl postupně vytvářen na starší barokní osnově a vhodně využil členité údolí říčky Stropnice. Na jeho ochranu byla v r. 1949 vytvořena na území o rozloze 138 ha stejnojmenná Národní přírodní památka.
Podle dochovaných písemných pramenů bylo budování parku zahájeno v r. 1756 za majitele novohradského panství hraběte Jana Nepomuka Buquoye. První známou podobu parku s barokními a klasicistními prvky zachycuje dobový plán z r. 1770. Tehdy byly parkové úpravy situovány do širší části údolí mezi nedochovaný hospodářský dvůr a zúžené skalnaté ústí Stropnice u současné ruiny Modrého pavilonu. Koncem 18. stol. začala Janova žena hraběnka Terezie Buquoyová rozená Paarová s podporou svého manžela přetvářet údolí v krajinářský park v anglickém stylu s množstvím drobných romantických staveb. Nechala vysadit množství exotických dřevin, založila skleník s tropickými a subtropickými rostlinami, alpinia a květinové záhony, které však byly po častých povodních v r. 1794 zrušeny. V parku bylo vybudováno také několik rybníků, z nichž největší je Gabrielin, některé však zcela zanikly. R. 1789 dala hraběnka podnět ke stavbě Václavových lázní pojmenovaných po jejím otci. Empírová budova obsahovala salonek s mramorovým krbem, lázeň v podobě umělé grotty, vlastní kuchyň, pokoj a toaletu. Dnes je objekt známý spíše jako Lázničky a nachází se v něm stylový penzion a restaurace. Ve stejném roce jako stavba Lázniček, proběhlo slavností otevření parku, který při té příležitosti dostal francouzský název Valonchéri, tedy Krásné údolí.
Před r. 1803 byl Z od Lázniček postaven Modrý pavilon, pojmenovaný podle modré glazované krytiny, s dámským pokojem, jídelnou, společenskou místností, ložnicí, pracovnou a kabinetem. Dům doplňovala kuchyňská budova a hospodářský dvorec. Dodnes se z něj dochovaly pouze trosky. Pod vedením Terezie Buyuoyové dotvářel zahradník Ignác Fnoika park v tehdejším módním stylu na „Zahradu přátelství“. Obohatil ji dalšími romantickými a účelovými stavbami a prvky. V r. 1797 byla např. postavena sloupová vstupní brána do parku, vznikla budova hamru, Filemonova chata u Gabrielina rybníku a další. Významnou zahradní úpravou bylo v r. 1817 zřízení vodopádu napájeného několik kilometrů dlouhým náhonem z říčky Stropnice. Do okolní skály bývaly vytesány verše romantických básníků a poblíž zbudována rybářská chata a Tončina chata, nazvaná podle hraběnčiny věrné služky. Na vyvýšeném místě na V okraji parku se v téměř původní podobě dochovala zřícenina gotické tvrze Cuknštejn.
Když v r. 1818 hraběnka Terezie zemřela, zdědil novohradské panství i s parkem synovec jejího zesnulého chotě Jiří František Buquoy, který park na počest zakladatelky pojmenoval Theresienthal. Nový majitel park přikoupením pozemků rozšířil, zvětšil Gabrielin rybník a zbudoval kaskádu. V dalším zvelebování pokračoval jeho syn Jiří Jan. Ten nechal vybudovat tzv. Švýcarský dům, jednopatrové stavení alpského typu, a vysadit aleje spojující jednotlivé stavby. Za Jiřího Jana se Terčino údolí řadilo k nejkrásnějším šlechtickým parkům v Čechách. Po druhé světové válce byl Buquoyům majetek zkonfiskován a Terčino údolí bylo vyhlášeno chráněným územím, což jej zachránilo před úplnou devastací. V současné době patří park státu a je veřejně přístupný, zvláštní režim mají pouze stavební objekty. Nejkrásnějšími partiemi vede vycházkový okruh a dvě naučné stezky, seznamující návštěvníka s historií místa, přírodními zajímavostmi a dochovanou parkovou architekturou.
Park je cenný především z dendrologického hlediska. Centrální luční prostor obklopují přirozené lesní porosty s převahou smrku ztepilého a borovice lesní. Lokálně se objevuje buk lesní, dub letní, javor klen a vzácně i jedle bělokorá. Podél toku Stropnice roste převážně olše šedá a jasan ztepilý. Do parkových porostů byla v minulosti vysázena řada nepůvodních druhů dřevin jako např. jírovec maďal, cypřiš Lawsonův, dub červený a další. Vyskytují se zde některé vzácnější a chráněné druhy rostlin. Patří mezi ně prstnatec májový, všivec lesní či vzácný mech dvouhrotec zelený. Z živočichů můžeme vidět některé zajímavé brouky žijící ve starých stromech a ptáky vázané na listnaté a smíšené prosty, jako např. strakapouda prostředního či lejska bělokrkého. Park vyžaduje stálou komplexní údržbu, která je podřízena především kompozičním a krajinářským požadavkům. Provádí se obsek stromů, zachovávají se průhledy, louky jsou pravidelně koseny, vyklízí se padlé dřevo a odstraňují nálety. Část porostů je obhospodařována běžným způsobem.
Jižní Čechy ubytování - chaty a chalupy k pronájmu
Cuknštejn - tvrzŽumberk - tvrz
Nové Hrady (J Čechy) - kovárna
