Prielom Hornádu - národní přírodní rezervace
Národní přírodní rezervace vyhlášená v r. 1976 v severní části Slovenského ráje v kaňonu Hornádu, 7 km Z od Spišské Nové Vsi
| Typ: | Přírodní zajímavosti |  |
| Kraj: | Košický (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Prielom Hornádu | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.slovenskyraj.sk | |
| Návštěva: | 24.8.2009 |
Významný krajinný celek vytvořený tokem Hornádu byl v l. 1964-1976 zařazený do kategorie chráněný přírodní výtvor. V r. 1976 byl Prielom Hornádu vyhlášen národní přírodní rezervací.
Chráněná oblast se nachází 2 km jižně od obce Hrabušice v katastrálním území Hrabušice, Letanovce a Spišské Tomášovce, okres Spišská Nová Ves. Výměra chráněného území je 290,49 ha. Území má kaňonovitý charakter. Začíná tzv. Hrdlem Hornádu jižně od Hrabušic v Hornádské kotlině a končí pod letoviskem Čingov u Smižan. V 11 km dlouhém úseku se řeka zařezává až 150 m hluboko do okrajové severní části Slovenského ráje, kterou tvoří převážně triasové vápence (470-740 m n. m.). Rezervace je tokem Hornádu rozdělena na severní a jižní část. V nejdivočejším místě zvaném Železná brána se soutěska zužuje na 10-15 m. Soutěska vznikla procesem antecedence, kdy předchůdce Hornádu na konci mladšího neogénu tekl po plochém dně dnešní Hornádské kotliny přibližně o 150 m výše. V období na rozhraní mladšího neogénu a čtvrtohor se území Slovenského ráje začalo zdvíhat, zatímco dno Hornádské kotliny klesat. Hornád se zařezával do podloží svého toku, a tak vznikl nejen on, ale i na něj navazující přítoky (Lesnica, Velká Bielá voda, Biely potok) s menšími přítoky s vodopády a kaskádami, které do nich stékají ze svahů planiny Glac.
Značná rozloha území, členitost reliéfu, geologické, pedologické a klimatické poměry způsobují velkou pestrost fauny a flóry. Vysokou krajinářsko-estetickou hodnotu dodávají území zajímavé a působivé skalní útvary. Nejznámější a nejnavštěvovanější je Tomášovský výhlad, 146 m vysoká skalní terasa v jižním svahu Ludmanky s jedinečným výhledem na dolní část Prielomu Hornádu i okolí. Za dobrého počasí je možné vidět panorama Vysokých Tater. Tomášovský výhlad je stálým místem horolezeckého výcviku a závodů. Stěnu Tomášovského výhladu poprvé zdolali 8. 10. 1938 A. Brnčal, A. Huba a E. Leschinský.
Lesní porosty, které lemují obě dvě strany toku Hornádu, jsou typologicky zařazené do skupiny lesních typů vápencové bučiny, jedlové bučiny a reliktní vápencové bory. Severní úbočí jsou kryta listnatými stromy a jehličnany, na strmých svazích se nacházejí porosty reliktních borů. V údolích lze vidět fragmenty javořin. Floristicky nejbohatší je severní část chráněného území, kde se na výhřevném vápencovém podkladě nacházejí vzácná rostlinná společenstva s desítkami vzácných druhů rostlin, jako např. lýkovec vonný či oměj bledožlutý. Mezi nejčastěji se vyskytující druhy rostlin patří svízel sivý, zvonek sibiřský velkokvětý, višeň turecká, kavyl sličný, tavolník prostřední a mnohé další.
Podobně se území hodnotí ze zoologické stránky. Jižní část chráněného území je charakteristická lesnatostí, kde dominuje smrk, na bradlech a hřebenech najdeme borovici a modřín. Dolním úsekem údolí Hornádu vede trasa naučné stezky s 11 informačními tabulemi.
První přechod Prielomem Hornádu po jeho zamrznuté hladině se uskutečnil v únoru 1906. V červenci 1906 se B. Hajtsch a L. Hajtsch na primitivním voru splavili tokem Hornádu od Hrabušic po Smižany.
Prielom Hornádu nebyl po celé své délce průchodný. Až v r. 1960 byla zahájená výstavba lanové lávky v ústí Kláštorské rokliny a r. 1974 ukončená etapovitá výstavba "stezky Horské služby". Na této stezce je zabudovaných 7 kovových mostíků a lávek, 320 m řetězů v exponovaných skalních stěnách, 140 stoupaček a 70 m dřevěných lávek. Prielom Hornádu byl tak technickými zařízeními zpřístupněný od Hrdla Hornádu až po vyústění u Smižanské Maši.
Kláštorisko - klášter
Kláštorská roklina - soutěskaSuchá Belá - soutěska
