Klementinum - jezuitská kolej

Rozlehlý komplex historických budov, jenž pohltil původní dominikánský klášter s kostelem sv. Klimenta, hl. m. Praha

Typ:	Církevní památky
Kraj:	Hl. m. Praha
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Klementinum
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	www.klementinum.com
Návštěva:	27.3.2008

Klementinum je se svou rozlohou cca 2 ha druhý nerozlehlejší stavební celek na území hlavního města po Pražském hradu. R. 1556 povolal do Prahy Ferdinand I. jezuity, aby mu byli nápomocni v protireformačních snahách. Usídlili se v bývalém dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě u Karlova mostu. Tento kostelík dal později jméno celému areálu - Klementinum. V období rekatolizace po porážce českých stavů v r. 1620 zde nastal velký stavební rozmach, který pokračoval až do pol. 18. stol. Komplex budov byl vystavěn na rozlehlém pozemku, kde dříve stálo 32 domů, 7 dvorů, 3 kostely, klášter a několik zahrad. Budovy koleje se rozkládaly kolem pěti nádvoří, patřily k nim tři kostely (sv. Salvátor, sv. Kliment a Vlašská kaple), dvě věže, školy, kolej, knihovna, divadlo, hvězdárna i vlastní tiskárna. Zpočátku soutěžila jezuitská kolej s Karlovou univerzitou. Po r. 1622 se pod vedením jezuitů obě školy spojily, jezuité spojili i knihovny a zbudovali zde pro ně prostory. Od r. 1654 pak vznikla Univerzita Karlo-Ferdinandova, dokud se na konci 19. stol. nerozdělila na českou a německou.
Nejstarší část koleje začal stavět Carlo Lurago v r. 1653, poté pokračoval Francesco Caratti a Giovanni Domenico Orsi. Stavbu dokončil ve 30. letech 18. stol. František Maxmilián Kaňka. Dvoupatrové křídlo při Křižovnické ulici bylo v l. 1924-1925 zvýšeno o třetí patro podle návrhu architekta Ladislava Machoně pro potřeby univerzitní knihovny. Na střešních vikýřích směrem do Platnéřské ulice bylo umístěno sedm plastik Otto Gutfreunda, které symbolizují jednotlivé vědy.
Vedle kostela sv. Salvátora vede hlavní portál na 1. nádvoří. Zde stojí socha Pražský student od Josefa Maxe z r. 1847, která byla postavena na památku studentů bránících Prahu proti Švédům v r. 1847. Z dalšího nádvoří je vchod do dnešního komplexu knihovny. Půvabné je tzv. révové nádvoří, uprostřed něhož je raně barokní kamenná kašna jako pozůstatek prvního vodovodního systému v Praze, vybudovaného jezuity. Mezi okny horního patra je šestero slunečních hodin z celkových třinácti umístěných v areálu Klementina.
V r. 1622 byla výstavba areálu dokončena. Ve východním křídle byl postaven letní refektář s bohatými štukami a velkými obrazy od jezuity Kryštofa Tausche. V r. 1791 se zde konala první česká průmyslová výstava. Za refektářem je Zrcadlová kaple s bohatým štukováním, do něhož jsou vsazena zrcadla.
Na posledním nádvoří směrem do Mariánského náměstí je pomník ředitele zdejší hvězdárny a astronoma Josefa Steplinga ve tvaru Amorka s dalekohledem od Ignáce Platzera. Dala ho zhotovit Marie Terezie. Průčelí z Mariánského náměstí má mohutný portál kombinovaný s balkonem, nad oknem je štuková heraldická výzdoba od Františka Xavera Lederera. Ve štítu je socha sv. Ignáce od Matyáše Brauna. Z jeho dílny je i socha sv. Jana Nepomuckého na průčelí vstupu do areálu z Karlovy ulice. Nad budovami Klementina se tyčí Astronomická věž, jejíž stavitel není jistý.

Zrcadlová kaple

Kaple zasvěcená Zvěstování Panny Marie vznikala po r. 1720. Její přiměřená výzdoba, v níž harmonicky ladí užití mramoru na stěnách i dlažbě se zlacenou štukovou výzdobou, s barvou omítky i nástropních fresek, patří užitím zrcadel ve stropních pásech ke světovým unikátům. Autorem fresky je Jan Hiebl, jednotlivé pásy jsou ilustrací k veršům modlitby Ave Maria. Čtyři nástěnné obrazy s tématy o životě Panny Marie jsou dílem Václava Vavřince Reinera. Kaple je jako jediná historická prostora veškeré veřejnosti přístupná denně při koncertech.

Astronomická věž

Její stavitel není jistý, byl jím snad František Maxmilián Kaňka, Kilián Ignác Dienzenhofer či Anselmo Lurago. Po různých překážkách byla dostavěna r. 1722 z vůle rektora univerzity Františka Retze. Věž je vysoká 52 m, na vrchol vede 172 strmých točitých schodů. Olověná socha Atlanta na kupoli, držícího na ramenou nebeskou sféru, pochází pravděpodobně z dílny Matyáše Brauna. Historie věže úzce souvisí s univerzitním vzděláním, v němž důležitou roli hrála matematika a astronomie. Tištěná i rukopisná díla univerzitních astronomů ve zdejší knihovně svědčí o vysoké úrovni vědy té doby. Kolem r. 1750 zde byla započata astronomická a klimatická pozorování a měření a věž byla osazována astronomickými přístroji. O rozvoj astronomie se nejvíce zasloužil ředitel observatoře Josef Stepling a mechanik Jan Klein. V r. 1775 zahájil Antonín Strnad soustavné záznamy meteorologických a klimatických měření, která se zde konají nepřetržitě dodnes. V Berlíně sice započali dříve, ale měření byla řadu let přerušena, takže Klementinum má světový primát. Měření byla prováděna v tzv. Meridiánové síni. Dodnes jsou zde astronomické přístroje a struna, která je pražským poledníkem, přesněji umístěným než ten na Staroměstském náměstí. Od r. 1842 bylo z Klementina ohlašováno poledne mávnutím praporu, které bylo od r. 1891 až do r. 1926 či 1928 doprovázeno dělovou salvou z Hradčan. Po r. 1928 byla astronomická pozorování přestěhována do nové hvězdárny v Ondřejově. Časová služba zůstala na zdejší věži až do okupace, od r. 1926 poskytuje Klementinum časový signál pro vysílání Radiožurnálu.

Barokní knihovní sál

Barokní knihovna je nejkrásnějším sálem Klementina. Jeho podoba a úprava, např. nápisy na knihovních skříních, zůstala nedotčena a dodnes demonstruje uspořádání barokní knihovny. Sál postavil r. 1722 Kilián Ignác Dienzenhofer a je vyzdoben freskami na téma Vědy a umění. Iluzivní malba kopule symbolizuje Chrám moudrosti. Autorem fresek je Josef Hiebel. Po stranách jsou medailony významných jezuitů jako např. zakladatel české jezuitské provincie Petr Canisius či teolog a mučedník Edmond Campian a v čele knihovny je obraz Josefa II., který klementinskou knihovnu obohatil o konfiskáty zrušených klášterních knihoven. Okolo stěn je ochoz s balkonem s kovaným zábradlím. Uprostřed sálu jsou umístěny geografické a astronomické glóby většinou vytvořené klementinskými jezuity. Podle pověsti si jezuité při příchodu do Prahy přinesli s sebou jedinou knihu, ale když knihovnu dobudovali, měli už 20 000 svazků. Po zrušení jezuitské koleje r. 1773 zde byl umístěn arcibiskupský seminář a část pražské univerzity s císařskou bibliotékou. Již v r. 1777 byla knihovna zpřístupněna veřejnosti jako C. k. veřejná a univerzitní knihovna. Knihovní fondy se rychle rozrůstaly. Od r. 1782 všichni pražští tiskaři odevzdávali knihovně povinné výtisky, po 25 letech se tato povinnost rozšířila na celé území Čech.

Lokalizace na mapy.cz GPS: N50.086618 E14.416004

Navštívená místa v okolí: