Jihlava - kostel sv. Jana Křtitele
Původně románský farní kostel z přelomu 12. a 13. stol., 1 km od centra Jihlavy
Typ: | Církevní památky | |
Kraj: | Vysočina | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Jihlava | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | www.jihlava.cz | |
Návštěva: | 12.9.2009 |
Původně románský, jihlavský farní kostel, jehož patronát patřil nejdříve řádu německých rytířů a od r. 1233 premonstrátům v Želivě. Poté se stal filiálkou kostela sv. Jakuba v Jihlavě. Původní kostel byl postaven na konci 12. nebo poč. 13. stol. Výkop provedený r. 1984 odkryl kamenné základové zdivo části apsidy, J pilíře vítězného oblouku a přilehlého nároží kněžiště či lodi. Pro malý rozsah výzkumu a nedostatečnost dokumentace nelze bezpečně říct, jaký byl půdorys původního kostela a jak s odkrytým základem souvisí nadzemní zdivo současné stavby. Přes určité nepravidelnosti v Z třetině se zdá, že obvodní zeď nynější lodi je stavebně jednotná a pochází z 3. čtvrt. 13. stol. Loď bývala plochostropá, v S zdi osvětlena nejméně třemi úzkými okny s oboustranně rozevřenou špaletou a byla přístupná lomeným portálem s kamenným ostěním, zazděným přibližně v ose J zdi. Stavební zásahy do budovy, jejichž pozůstatkem jsou torza kamenných ostění oken v Z třetině lodi a druhotně použité zlomky klínových žeber, nelze zatím spolehlivě vyložit.
Na místě apsidy a zčásti na jejích základech bylo kolem r. 1500 vybudováno nové kněžiště a následně byla zvýšena a zaklenuta loď. Klenba kněžiště i klenba lodi měly stejná žebra z pálené hlíny klínového profilu s výžlabkem. Na klenebních pasech byla nízká klínová vyžlabená žebra. Ta se v kněžišti dochovala do současnosti, v lodi byla při statickém zabezpečování kostela r. 1905 snesena a nahrazena nynějšími maltovými žebry. Odstraněná žebra obou profilů byla pak použita do nadezdívky pilířů nad klenbou, do níž byla zakotvena železná táhla. V souvislosti s pozdně gotickou přestavbou kostela byl boční vstup do lodi zazděn a v její Z zdi prolomen nový. Zazděna byla i všechna okna a prolomena nová. Ještě v 16. stol. byla přistavěna plochostropá sakristie, kolem r. 1649 byla upravena okna, prolomeny J vchody do lodi a kněžiště, vestavěna hudební kruchta a z ní zřízen vstup na vnější kazatelnu. R. 1749 byl kostel uvnitř i na vnějšku vymalován a pravděpodobně zaklenuta sakristie. R. 1821 byl zastřešen sanktusník a r. 1984 byly provedeny celkové úpravy.
Kostel je orientovaná podélná jednolodní stavba s odsazeným, kýlově ukončeným kněžištěm, k jehož S zdi přiléhá čtyřboká sakristie. Loď má obdélný půdorys, při jejím JZ nároží je na kamenných krakorcích zděné čtyřboké řečniště s dřevěnou kuželovou stříškou. Západní nároží lodi armují tesané kamenné kvádry. Zdivo lodi je jednotné, z lícovaného lomového kamene kladeného na vápennou maltu. Hladké fasády jsou prolomeny v kněžišti malými hrotitými okny, na S a Z straně lodi malými barokními oválnými okny postavenými naležato, na J straně vysokými úzkými okny s půlkruhovým záklenkem. Ve V části S zdi lodi jsou tři původní štěrbinová okna s oboustranně rozevřenou. V Z třetině lodi se pod omítkou skrývají zbytky širokých gotických oken nejasného stáří. Hlavní vstup do kostela v ose Z průčelí má kamenné ostění s dvakrát vykrojeným sedlem a hranou zkosenou do patky. V ose J zdi lodi se nachází kamenné ostění původního portálu se zkosenou hranou.
Nyní jsou loď i kněžiště přístupny z J strany tvarově shodnými, raně barokními portály. Kněžiště má žebrovou hvězdicovou klenbu. Ve zdi po celém vnitřním obvodu kněžiště jsou segmentově završené výklenky na způsob sedilií. V S zdi kněžiště vede prostý sedlový portál se zkosenou hranou do sakristie zaklenuté plackami mezi pasy. Portál uzavírají jednokřídlé dveře z r. 1649. Kněžiště se otevírá do lodi zděným nepravidelným půlkruhovým vítězným obloukem. Loď je zaklenuta dvěma poli novogotické křížové žebrové klenby rychlého sledu mezi pasy a závěrovými poli stejného rozsahu s dělenými koutovými lunetami. V Z části lodi je umístěna hudební kruchta, podklenutá široce rozkročeným půlkruhovým obloukem. Lunety V klenebního pole obsahují freskové výjevy Kázání sv. Jana Křtitele na poušti a Kristova křtu z r. 1749.