Bojnice - zámek
Romanticky přestavěný hradní soubor na nevysoké travertinové kupě nad Z okrajem lázeňského městečka Bojnice, 5 km SZ od Prievidze
| Typ: | Zámky a zámecké stavby |  |
| Kraj: | Trenčínský (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Bojnice | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.bojnicecastle.sk | |
| Návštěva: | 5.9.2010 |
Zámecky upravený objekt na úpatí Strážovských vrchů představuje jeden z turisticky nejatraktivnějších hradů Slovenska. Areál původního hradu na úpatí kupy obíhá okružní příkop, jehož archeologický výzkum z l. 1964-1969 doložil pravěké osídlení. Ještě mnohem dříve žil paleolitický člověk v tzv. Proboštské jeskyni na J okraji města. Hradisko na hradní výšině druhotně využili i Slované, kteří měli v okolí Bojnic vícero osad. Po zániku Velké Moravy převzal zdejší raně středověký hrad funkci centra královských statků v kotlině horní Nitry. Dokládá to už první písemná zmínka o osadě Bojnice z r. 1113, v níž je jasně zmiňována jako podhradí.
Nejstarší listinný údaj o vrcholně středověkém hradu pochází až z r. 1299, kdy ho synům Kazimíra ze bzovícké větve rodu Hunt-Poznan zabral Matúš Čák. Předpokládá se proto, že kamenný hrad dal postavit Kazimír nedlouho po tatarském vpádu. Po Čákově smrti v r. 1321 přešel do rukou krále, ale r. 1393 byl už v držení rodu Jelšavských a v l. 1430-1485 byl sídlem potomků Onufria Bardy francouzského původu. Za nich hrad odolal útoku husitů. Na sklonku středověku byl krátce jeho majitelem levoboček Matyáše Jan Korvín, který z titulu otcových dluhů musel uznat převzetí hradu Štěpánem Zápolským.
Podobu a rozsah raně gotického hradu neznáme, tu setřely mnohonásobné přestavby. I proto byly zbytky kamenného hradu z 13.-14. stol. v podobě obvodové hradby a části mladšího paláce spolehlivě zjištěny až při nedávných výzkumech probíhajících od r. 1994. Hradba zakončená cimbuřím uzavírala areál hradního jádra oválného půdorysu na vrcholu kupy, přičemž z paláce přistavěného k hradbě na V se zachovala jen S stěna se vstupním portálem. K výbavě horního hradu patřila i cisterna na nádvoří, která byla spojena s jezírkem v jeskyni pod hradem.
Další známé středověké přestavby souvisely s vybudováním nového opevnění na sklonku 15. stol. Opevnění obíhalo horní hrad ze všech stran a vytvářelo předhradí ve tvaru prstence. Hradby byly vedeny v rovných liniích a v místech zlomu je zpevňovaly věže. Nejlépe se zachovala S hranolová s průjezdem hlavní brány a druhá hranolová věž na V se obracela k osadě v podhradí. Před linii hradby vystupovaly pětiboké věže vybudované zřejmě až za mladších pozdně gotických úprav spolu s parkánem.
Od r. 1528 se hrad a jeho panství staly majetkem velmože Alexia Thurza a od pol. 16. stol. trvalým sídlem rodin Jeronýma a Stanislava Thurzů. Z jejich příkazu bylo hradní jádro doplněno o nová obytná křídla a dělovou bateriovou věž na V straně. Další bateriovou věží byl zesílen dolní pás fortifikace na J a hlavní vstupní brána byla zabezpečena předhradím. Kvůli tureckým vpádům bylo opevněno i poddanské městečko.
Stísněný prostor jádra nedostačoval budování dalších obytných a reprezentačních křídel, proto se stavělo i na předhradí. Úpravy proběhly i v horním hradě, bylo přestavěno a rozšířeno S křídlo a opatřeno dvojramenným schodištěm. Tím se křídlo vysunulo do prostoru parkánu, sousední bateriová věž ztratila možnost flankování a byla upravena na obytnou budovu a výškově sjednocena se soudními křídly, což umožnilo zakrytí budov společnou sedlovou střechou. V této podobě hrad zůstal až do romantické přestavby.
Po smrti bezdětného Michala Thurza v r. 1636 získali hrad Pálffyové. Nejprve do zástavy, od r. 1644 dědičně. Tehdy začala raně barokní přestavba, v jejímž čele stál Carlo Martino Carlone a Antonio Biberello z Rovenda. Přestavba byla provedena podle plánů císařského architekta Filiberta Lucheseho. Do předhradí byly vestavěny administrativní a hospodářské budovy, Z parkán zabrala sýpka, na J nádvoří bylo zřízeno reprezentační schodiště a prostor z J uzavřel přízemní trakt s terasou a kaplí v bývalé dělové věži.
Podstatné zásahy v jádru uskutečnil Jan Pálffy v rámci poslední neogotické přestavby v l. 1889-1910. Kompaktní hmota jádra byla rozčleněna, oživila se a byly zásadně pozměněny i interiéry. Předčasná smrt Pálffyho však způsobila, že záměr přestavby zůstal nedokončen. Dědici Jana Pálffyho hrad brzy prodali Janu Baťovi a po znárodnění jeho majetku v r. 1945 přešel do vlastnictví státu.
Bojnice - zoologická zahrada
