TYPOLOGIE MLÝNŮ


Nejstarší zařízení, na kterých člověk už od dob neolitických mačkal zrno, byly drtiče a ruční mlýnky, dodnes zachovávající svou prastarou podobu ve formě žernovů, známých ještě v zapadlých horských krajinách. Lidská síla byla často nahrazována silou zvířecí a na území nejstarších kultur v Egyptě a přední Asii byly brzy k pohonu využívány další zdroje energie: voda a vítr.

Podle toho dělíme mlýny na dva základní typy:

Mlýn vodní:

Vodou poháněný mlýn byl známý Antickému světu již od 2. stol. př. n. l. Ve starověku se však ještě nedočkal masivnějšího rozšíření, zřejmě i díky snadné dostupnosti levné lidské síly. I když k masivnějšímu rozšíření vodních i (větrných) mlýnů a dalších podobných mechanismů došlo v Evropě spíše až později, během křížových výprav, máme doloženy i mnohem starší vodní mlýny. Mezi nejstarší dosud známé středověké mlýny v Evropě patří vodní mlýn v Dasingu, v Horním Bavorsku ze 7.-8. stol. Mlýn byl tedy v provozu bezmála 100 let. Během té doby byl několikrát opravován, až nakonec zanikl při povodni.Do Čech se vodní mlýn dostal až později. Nadání Břevnovského kláštera Boleslavem II., kde se zmiňují mlýny a vodní náhony na Vltavě, se hlásí již k r. 993, ale listina pochází až z mladšího opisu ze 13. stol. Bezpečnější zmínky o vodních mlýnech u nás pochází až z poč. 12. stol. O rozšíření mlýnů u nás se pravděpodobně zasloužili hlavně benediktýni. První mlýny byly v Úněticích, v Sázavském a Břevnovském klášteře atd.

Základem vodního mlýnu obecně je vodní kolo, které roztáčí energie vodního toku. Konstrukce i způsob pohonu vodního kola pak dělí mlýny na různé typy:

Mezi nejstarší a zároveň nejjednodušší typy vodních mlýnů patří mlýn s horizontálně umístěným vodním kolem. Základem tohoto mlýnu bylo lopatkové kolo umístěné na vertikálním hřídeli. Proud vody dopadal na kolo bočně a hřídel procházející kolem o patro výše roztáčela přímo mlýnské kameny. Mlýn se obešel bez jakýchkoli mechanických převodů a rychlost otáčení mlýnských kamenů odpovídala rychlosti otáčení lopatkového kola. Výkon tohoto mlýnu nebyl velký, ale byl jednoduchý na konstrukci, šetřil lidskou sílu a nevyžadoval velký proud vody daný silným tokem nebo velkým spádem. Postačila nevelká hráz zadržující a usměrňující vodu úzkým výtokem, dřevěným žlabem nebo trubkou, směrovanou na lopatky kola.

Mlýn na spodní vodu [Český Krumlov]

Jiné typy mlýnů byly konstruovány na spodní vodu. Do říčního proudu zasahovalo kolo lopatkami v dolní části a síla vody byla tedy přímo úměrná síle vodního proudu v řece nebo v umělém náhonu. Aby se výkon mlýnu znásobil, objevovaly se později i mlýny s větším počtem lopatkových kol. Tyto mlýny, tzv. lopatníky, se používaly častěji na velkých tocích, kde síla a stálý proud vody umožňoval snáz jejich provoz, ale objevují se i mlýny na spodní vodu postavené na umělých náhonech.
Pokud byl mlýn postaven přímo na říčním toku, muselo být mlýnské kolo konstruováno tak, aby mohlo reagovat na různě vysoký stav vody. Některé mlýny byly proto postaveny celé přímo na pontonových lodích a volně ukotveny u břehu, takže na změnu stavu vody reagovaly automaticky. Mlýny na spodní vodu patří ke staršímu typu než na vodu svrchní, ale tam kde to výhodné podmínky umožňovaly, se provozovaly až do poměrně nedávné doby.

Mlýn na svrchní vodu [Rožnov pod Radhoštěm]

Nejmladší a nejvýkonnější typ mlýnů tzv. korečníků, využíval k pohonu kola tzv. svrchní vodu, která byla přiváděna zvláštním náhonem nad korečkové kolo a padala na něj shora. Tato konstrukce umožňovala až dvojnásobně vyšší výkony mlýnů oproti mlýnům na spodní vodu, protože kromě síly proudu vody využívala i váhu vody dopadající svrchu na lopatky kola. Zároveň umožňovala využití vodní energie i v místech bez velkých stálých vodních toků.
Na druhou stranu ale vyžadovala tato konstrukce poměrně složité technické řešení a hlavně různá hydrotechnická díla jako byly jezy a často i poměrně dlouhé kanálové náhony řešící přívod vody a nezbytné převýšení. V oblastech s nedostatkem vody bylo nutné budovat nádrže k zachytávání vody z potoků a dešťů, tzv. mlýnské rybníky. To však technicky náročné a velmi nákladné, takže si zřizování korečkových mlýnů mohli dovolit pouze bohaté kláštery, feudál a později i města. Také v pozdějším období bývali často mlynáři pod hrází podobných, vrchností zřízených děl pouze v nájmu za tzv. smluvenou feudální rentu. S ohledem na zdroje vody byly venkovské korečkové mlýny budovány často na samotách či na kraji vsí.

Nutno podotknout, že ještě v nedávné době se mlýnem nazývalo vše, co bylo hnáno vodou, respektive vodním kolem. Proto bylo běžné pojmenovávat mlýny jako:


Mlýn větrný:

Do Evropy se první zprávy o větrných mlýnech dostaly pravděpodobně od vracejících se vojáků z křížových výprav na přelomu 11. a 12. stol. Podle druhé teorie přišly první mlýny do Evropy prostřednictvím Arabů, jejichž říše sahala v 8. stol. až na Pyrenejský poloostrov. Nejstarší zmínka o evropském větrném mlýně je však již v anglosaské listině z r. 833.
Donedávna se badatelé shodovali v tom, že první větrný mlýn v českých zemích byl postaven r. 1277 na Petříně u Strahova v blízkosti kostela sv. Vavřince. Tento až dosud platný názor se snaží vyvrátit V. Hrubý svým archeologickým objevem při výzkumu staroslovanského opevnění ve Starém Městě, kde 8 m od opevnění v poloze "Padělky u mlýna" nalezl pod ornicí na rozloze 8 x 16 m zbytky základů stavby, původně zbudované z kamene, kladeného na maltu. Základ této stavby tvoří rovnoramenný kříž nejspíš podezdívka pod dřevěným základem sloupového otáčivého mlýna. V. Hrubý tuto stavbu datuje do 2. pol. 10. stol. Na Moravě máme doloženy větrné mlýny již ze 2. čtvrtiny 14. stol.
Větrné mlýny vznikaly tam, kde byl dostatek stálých, pravidelných a rovnoměrných větrů a nedostatek tekoucí vody, kde potoky rychle vysychaly, rozvodňovaly se nebo v zimě na dlouhou dobu zamrzaly. Proto se jich nejvíce postavilo na území severovýchodní a střední Moravy.
Dodnes jsou dochovány větrné mlýny z 19., výjimečně z 18. stol. Také moderní doba pochopila nesmírný význam využití laciné větrné síly. V r. 1860 vynalezl Američan Halladay větrný motor, jehož konstrukce byla zdokonalena v Německu a u nás pak A. Kunzem v Hranicích na Moravě. Větrné motory pohánějící čerpací, mlecí a jiná zařízení se u nás rozšířily v 1. pol. 20. stol.

Na území ČR se vyskytují dva základní typy větrných mlýnů:
Větrný mlýn německého typu [Partutovice]

Nejrozšířenějším typem na našem území byly dřevěné větrné mlýny německého typu, u nichž se podle potřeby natáčí proti větru celé tělo mlýna. Podle konstrukce, teritoriálního rozšíření a způsobu otáčení se mu říká také sloupový, moravský, německý, beraní, kozlečí nebo prostě samec. Dnes se s ním setkáváme nejčastěji na Moravě a ve Slezsku.

Větrný mlýn holandského typu [Město Libavá]

Méně rozšířeným typem jsou větrné mlýny zděné ve tvaru seříznutého kužele nebo válce, kde se natáčí proti větru pouze střecha s perutěmi. Na naše území se dostal pravděpodobně z Nizozemí přes Německo v 18. stol. Jen některé jsou dosud zachované a jen výjimečně ještě šrotují nebo pohánějí pilu. Jiné byly změněny v obytná stavení nebo přestavěny k jiným účelům. Variantou těchto mlýnů jsou modernější mlýny s Halladayovou turbínou. Základem je zděná budova libovolného půdorusu, kde na střeše je umístěna turbína, která se sama otáčí proti větru. Dochovala se pouze v Ruprechtově.

Dnes je na uzemí České republiky dochováno alespoň částečně 16 větrných mlýnů německého typu a 56 holandského typu. V době rozvoje mlýnů bylo skutečně německých více než třikrát více než holandských. Rychleji ale zanikají, proto je dnes poměr staveb obrácený.

Větrný mlýnek s turbínou [Jindřichovice pod Smrkem] Mimo tyto typy je u nás ještě množství mlýnků a větrných motorů různých konstrukcí:

Třetím základním typem jsou malé větrné mlýnky s turbínou tovární nebo domácí výroby vyskytující se pouze na severovýchodě Moravy. Dodnes je jich v různém technické stavu dochovalo na severní Moravě asi 50.

Dalšími typy jsou malý větrný mlýn otáčivý, který se otáčel na kolečkách nebo válečcích po kruhové drážce a malý větrný mlýn neotáčivý, jenž se vyskytoval pouze v horských oblastech a využíval pouze jeden směr větru. Žádný z nich se nedochoval.

Větrný mlýn se speciální konstrukcí [Brodek u Konice]

Zdokumentováno je ještě několik staveb, které nelze zařadit do žádného z uvedených typů např. Hačky - dřevěný mlýnek s otáčivou střechou na střeše zděné budovy, Brodek u Konice - třílistá vrtule, Světlá - osmiboký dřevěný mlýn s otočnou pouze střechou, Kujavy a Děrné - na spodní zděné polovině byla dřevěná část s otočnou střechou.
Na výkresech ještě najdeme unikátní konstrukci s horizontálně umístěným větrným kolem. Mlýn měl pracovat před více jak sto lety v Kostelci nad Černými lesy. Zatím se nepodařilo doložit, že takový mlýn skutečně existoval.


Zdroj: www.povetrnik.cz ; mve.energetika.cz ; curiavitkov.cz ; foto : vlastní ; www.povetrnik.cz ; www.stripky.cz



top