OTVOVICKÁ SKÁLA - přírodní památka

Jižní svah skalního ostruhu zvaného Koziňák nad Buštěhradskou dráhou s bohatými skalními a travinnými teplomilnými společenstvy, 5 km JZ od Kralup nad Vltavou

Typ:	Vrch
Kraj:	Středočeský
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Otvovická skála
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	-
Návštěva:	26. duben 2009

Přírodní památky Otvovická skála byla vyhlášena v r. 1985 na ploše 1,34 ha. Předmětem ochrany jsou bohatá skalní a travinná společenstva vzácných teplomilných rostlin. Skálu, která nápadně vystupuje z boku údolí, tvoří prekambrické (neoproterozoické) afanitické bazalty (čediče) a svah pod skalou překrývá slabá vrstva čtvrtohorní vápnité spraše. Půdy mají charakter úživných rankerů až pararendzin.
Území je vegetačně velice pestré a druhově bohaté. Úpatí skály je lemováno zazemněnou sutí, kterou zarůstá teplomilná vegetace s převažujícím kakostem krvavým, v níž se uplatňuje i jetel alpínský, svízel sivý, dobromysl obecná, ožanka kalamandra a kokořík vonný. Na svahu s vystupujícími skalami roste společenstvo s kostřavou walliskou, kde roste i kozinec bezlodyžný, kozinec rakouský, koniklec luční český, mateřídouška panonská, mochna písečná, smělek štíhlý, čistec přímý, lněnka lnolistá a modřenec tenkokvětý. Na skalní stěně rostou chamaefyty s kořeny zapuštěnými ve spárách, např. tařice skalní, česnek tuhý, česnek chlumní, jestřábník bledý nebo chlupáček hadincovitý. Acidofilní druhy kyselka obecná tenkolistá nebo smolnička obecná prozrazují kyselou půdní reakci. Na vrcholu skály, která je vystavena větrné erozi i sešlapu, vytrvávají odolné druhy, zejména řebříček štětinolistý a jarní efeméra lipnice cibulkatá. Na severním svahu navazuje doubrava s teplomilnými druhy, k nimž náleží černýš hřebenitý, a s prvky ulehlých jílovitých půd, jako je mochna bílá. Na jižním svahu obohaceném vápnitou spraší je bohatý porost kavylu Ivanova a kavylu sličného.
Na území přírodní památky je hodnotná fauna bezobratlých s převahou teplomilných prvků. Z měkkýšů byly zjištěny vzácné reliktní druhy plžů. Skály jsou stanovištěm petrofilních bezobratlých, např. saranče modrokřídlé, skákavek nebo šupinušek rodu Machilis. Lokalita je hnízdištěm ptáků otevřených prostor a křovin. Území vyžaduje mírné prosvětlování nárůstu keřů.
V minulosti zde byla extenzivní pastvina, později byl vysazen akát. Území vyžaduje mírné prosvětlování nárůstu keřů. Je vhodné pravidelně odstraňovat akát a v budoucnu by zde měla být obnovena omezená pastva koz.