O RYTÍŘI JANU Z MICHALOVIC
V české zemi rytíř žije,
slávou všechny převyšuje.
Ctný je, statný, dobrých mravů,
bohat je, má moudrou hlavu.
Navštíví-li cizí zemi,
i tam stkví se mezi všemi,
byť jich bylo víc než mnoho.
Slyšte jméno pána toho...
Paní ctná, jež lásce hovíc
pana Jana z Michalovic
- tajno budiž jeho jméno -
svolila, by ověnčeno
čelo jeho v závoj bylo.
V její službě být je milo...
Z dálky přijde pán ten slavný,
jehož rod i erb je dávný,
aby v klání vyzval tebe!
Sílu svěřilo mu nebe,
bohatstvím se víc než skvěje,
nad jiné mu pan král přeje.
Lotry děsí jeho jméno,
statečnost je jeho věno...
Všem nepřátelům ke zlosti,
pro radost však svému hosti
tento dům ať vezdy vzkvétá.
Jeho pánu dlouhá léta,
jeho paní, jeho dětem
úcta budiž vzdána světem.
Zbraň mu držiž ruka pádná,
již nezdolá síla žádná...
Toho vezdy sláva čeká,
kdo ke ctnosti, hodné reka,
druží moudrost, udatenství,
zbožnou mysl, službu ženství,
vřelé srdce Lancelota!
Nezmůže ho žádná slota,
neodradí v boji rána,
ani chvála, ani hana...
