OKOŘ - zřícenina

Rozlehlé zříceniny gotického hradu z 2. pol. 13. stol. na nízkém návrší nad Zákolanským potokem, 12 km V od Kladna

Typ:	Zřícenina
Kraj:	Středočeský
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Okoř
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	www.hrad-okor.cz
Návštěva:	20. srpen 1998 5. duben 2008

Rokycanští z Okoře Archeologické výzkumy z 80. let 20. stol. ukázaly, že hrad byl založen již ve 2. pol. 13. stol., nebyl tedy postaven až kolem r. 1359 bohatým pražským měšťanem Františekem Rokycanským, jak se donedávno předpokládalo. Jeho stavební činnost na hradě, byť impozantní, byla pouze rozsáhlou přestavbou a rozšířením již existující starší stavby. Po Rokycanských se majitelé hradu rychle střídali. Za husitských válek r. 1421 obsadili Okoř Pražané a zdejším hejtmanem se stal Václav Carda z Petrovic. V l. 1472-1518 vlastnili Okoř páni z Donína, kteří se zásadním způsobem zasloužili o jeho přestavbu. Jan z Donína prodal hrad r. 1518 Hynkovi Bořitovi z Martinic. Za Martiniců došlo k renesančním úpravám hradu. Posledním držitelem Okoře z rodu Martiniců byl Jaroslav Bořita, horlivý katolík, dobře známý z českého stavovského povstání. Smrtí Jaroslava Bořity r. 1649 přešel hrad do majetku řádu Tovaryšstva Ježíšova, který opravil škody na hradě způsobené za třicetileté války.
Za Jezuitů již sice Okoř nebyl panským sídlem, ale byl dobře udržován. Situace se změnila po zrušení řádu Josefem II. r. 1773. Hrad přešel na Studijní nadační fond v Tuchoměřicích, který zcela zastavil jeho údržbu. Pro havarijní stav se r. 1787 přestaly v hradní kapli konat bohoslužby a r. 1800 se dokonce zřítila její klenba. Pustý hrad pak sloužil okolnímu obyvatelstvu jako zdroj stavebního materiálu. K lepšímu se situace obrátila až po zestátnění hradu po r. 1948. Tehdy se objektu dostalo alespoň základních oprav a konzervace, které se protáhly až na přelom 20. a 21. stol.
Rozlehlý hrad stával na nízkém návrší nad Zákolanským potokem. Určitá nevýhodnost této polohy z hlediska obrany byla do značné míry kompenzována rybníky. Impozantní zříceniny hradu Okoře dávají i dnes možnost učinit si dobrou představu o jeho někdejší majestátnosti. Po první bráně mezi baštou zvanou "Lázeň" a refektářem již není ani stopy, ale opevnění dolního hradu je zachováno velmi dobře, mnohdy dokonce i s cimbuřím. Rozsáhlý prostor mezi první a druhou bránou bohužel vyplnila parazitní druhotná zástavba, která dokonce prakticky zničila budovu někdejšího pivovaru při jižní hradbě. Zachovaly se hradních sklepy v koridoru mezi druhou a třetí bránou a zbytky opevnění předhradí s dnes nepřístupnými objekty studniční věže a refektáře. Navazuje jádro hradu se zakonzervovanými zbytky dvou podélných paláců, mezi nimiž se nacházelo spojovací křídlo a s dominantním střepem donjonu s prostorem někdejší kaple.