Žďár nad Sázavou - zámek
Zámek přestavěný z gotického cisterciáckého kláštera, založeného r. 1212 Bočkem z Kunštátu, 10 km Z od Nového Města na Moravě
| Typ: | Zámky a zámecké stavby |  |
| Kraj: | Vysočina | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Žďár nad Sázavou | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.zamekzdar.cz | |
| Návštěva: | 18.7.2000 |
R. 1252 založil Boček z Kunštátu cisterciácký klášter, který pak proslul kolonizační a hornickou činností a patřil mezi nejzámožnější v českých zemích. Jeho fundátory byli Bočkovi potomci páni z Kunštátu a pak jejich potomci knížata z Münsterberku. Kníže Karel Münsterberský vyměnil klášter s olomouckým biskupem Stanislavem za jiný statek, čímž se stal klášter poddanským zbožím. Kardinál František z Ditrichštejna jej r. 1606 přičlenil k biskupským statkům. V r. 1613 klášter zrušil a v r. 1617 připojil jeho majetek ke svému rodinnému panství v náhradu za statek chropyňský, který připojil k biskupským državám.
Konec 16. a poč. 17. stol. přinesly klášteru spolu se změnami majetkovými i některé změny stavební. V r. 1607 jej upravil zednický mistr Petr Šeres z Velkého Meziříčí. Po převodu klášterních budov do biskupské a pak ditrichštejnské držby se dočkal dalších změn, zejména přebudování opatství na zámek v l. 1614-1616. Do klášterního komplexu velmi nepříznivě zasáhl ditrichštejnský hospodářský úředník Šimon Kratzer ze Schönsperka, který dal zbořit značnou část kvadratury, tehdy ještě patrně s původní křížovou chodbou z pol. 13. stol.
Obnovitelem kláštera se stal cisterciácký opat Jan Greifenfels z Greiferifelsu, který jej v r. 1638 koupil od kardinálova dědice Maxmiliána z Ditrichštejna. Majetkem cisterciáckého kláštera zůstala budova až do jeho zrušení v r. 1784. O nový hospodářský i stavební rozkvět kláštera se nejvíce zasloužil opat Václav Vejmluva.
Stavební úpravy změnily areál kláštera. Byla znovu vybudována konventní část s branou s refektářem. Po požáru klášterní budovy v r. 1689 byl u brány vybudován osmiboký kostelík sv. Markéty, dílo kutnohorského stavitele Spinettiho de Angelo. Opat Vejmluva tuto stavební Činnost bohatě rozvinul pod ve dením architekta J. Santiniho, sochařů Rehoře Thenyho a Ondřeje Zonnera, malířů Willmanna a Gionimy. Vedle úprav kostela, dolního hřbitova a stavby kostela Jana Nepomuckého na Zelené hoře byla nejcennější úprava opatství. Tato část budov byla účelově zařízena jako akademie šlechtické mládeže, konírny a jízdárny. Nejcennější je prelatura v J křídle opatství. Byla vybudována l. 1720—1734 jako centrální stavba na principu podélně postaveného osmistěnu. Ostatní křídla areálu patří svým členěním do 2. pol. 18. stol. Na dostavbě prelatury se podílel pražský stavitel F.M. Kaňka. Z původní vnitřní výzdoby s typickými santiniovskými obrazci na klenbách, je nejvýznamnějším celkem fresková malba hlavního sálu v patře od F. Töppera z r. 1734, jejímž ústředním námětem je nebeská blaženost cisterciáků.
Zhoubný požár kláštera r. 1784 uspíšil jeho zrušení, o které požádal poslední opat Otto Steinbach a k němuž došlo 13. října 1784. Velkostatek byl předán náboženskému fondu a spravován administrací státních statků. Žďárský statek koupil r. 1826 Josef Vratislav z Mitrovic, nejvyšší maršálek Království českého pro knížete Františka Josefa z Ditrichštejna. Poté jej vlastnili Clam-Gallasové a posledními držiteli byli Kinští.
V r. 1945 se stal zámek státním majetkem a později sem bylo umístěno Muzeum knihy. Kromě toho slouží okresnímu muzeu a okresnímu archívu. Někdejší konírny byly adaptovány v santiniovskou expozici a v expozici vývoje cisterciáckého kláštera.
Zelená hora (u Žďáru nad Sázavou) - kostel sv. Jana Nepomuckého
