Štrbské pleso - jezero
Nejznámější ledovcové jezero ve Vysokých Tatrách o rozloze hladiny 19,76 ha, 8 km S od Štrby
| Typ: | Přírodní zajímavosti |  |
| Kraj: | Prešovský (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Štrbské pleso | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.vysoketatry.com | |
| Návštěva: | 27.8.2009 |
Vznik horských jezer v této části Vysokých Tater spadá do období glaciálu, kdy postupující ledovce formovaly tatranské doliny a tlačily před sebou masy suti. Po oteplení, asi před 10 000 lety voda zaplavila morénový kotel Mlynického ledovce a vytvořila Štrbské pleso. Hladina původního jezera dříve ležela asi o 6 m níže. Do dnešní výšky hladina stoupla přibližně před 300 lety. Maximální teplota vody je 19°C, průměrná roční teplota vody u hladiny se pohybuje kolem 6°C, především kvůli tomu, že je jezero přes 155 dní v roce pokryté ledem. Jezero dosahuje maximální hloubky 26 m a jeho rozloha činí 19,76 ha. Na délku měří 640 m, široké je 600 m. Štrbské pleso nemá žádný povrchový přítok ani odtok. Nejbližší potok Mlynica protéká asi 200 m východně od jezera.
Jezero se rozkládá na jižní straně Vysokých Tater v nadmořské výšce 1346 m u spojnice Furkotské a Mlynické doliny. Je nejznámějším a nejnavštěvovanějším tatranským plesem a druhým největším na slovenské straně. Prvenství patří Velkému Hnilcovu plesu. Plesa vznikala v pleistocénu působením ledovců, které je vyhloubily v údolích. Díky odlehlosti a vysoké nadmořské výšce bývá v plesech velmi čistá voda a specifické druhy rostlin a živočichů.
Ve Štrbském plese se vyskytuje pravděpodobně nejčistší genetická forma síha severního marény. Tato lososovitá ryba bývala a do určité míry stále je rozšířena v řadě států, avšak v současnosti ji najdeme na tzv. Červeném seznamu ohrožených druhů. V jezeře žijí i další druhy ryb, přičemž některé z nich, zejména okoun a plotice, jsou bohužel přímými potravinovými konkurenty síha. Vedení TANAPu proto připravilo program pro odchyt těchto ryb tak, aby byla vzácná populace síha zachována. Dále se zde vyskytuje pstruh potoční, štika obecná, hlavatka obecná či jelec jesen.
Z hlediska přírody je lidská přítomnost na březích jezera zanedbatelně krátká, ale o to více intenzivní. Jako první vzpomíná Štrbské pleso v díle Bibliotheca seu Cynosura Peregrinantium Dávid Frölich v r. 1644. Juraj Buchholtz st. hovoří r. 1719 o destilaci limbových a kosodřevinných olejů u plesa. Později pleso objevili lovci, dřevorubci i uhlíři. R. 1860 hrozilo plesu vypuštění, kdy z něj obyvatelé nedaleké Štrby chtěli udělat nové pastviny. Do r. 1901 patřilo pleso liptovské rodině Szentiványi, od níž ho odkoupil uherský stát.
Od konce 19. stol. se pleso uměle zarybňovalo a zimě se na něm lámal led, který byl mimořádně čistý a byl o něj velký zájem. Dovážel se např. až do Budapešti, Berlína a Vídně. Nejstarší obraz Štrbského plesa namaloval levočský krajinář Ján Jakub Müller kolem r. 1825. První seriózní měření hladiny a hloubky provedl Dionýz Dezsö v r. 1875. V blízkosti plesa se nachází pamětní deska zakladatele osady Štrbské Pleso Jozefa Szentiványiho. V r. 1872 zde byla postavena lovecká chata nesoucí jeho jméno. Historické jádro osady leží na čelní moréně Mlynického ledovce. Je to nejvýše položená osada na Slovensku. Od r. 1885 má charakter klimatických lázní. Další budovy vyrostly na popud Uherského karpatského spolku v l. 1872-1875. K dalšímu rozvoji došlo po vybudování zubačky ze Štrby v r. 1896 a postavení prvního hotelu o 10 let později. V r. 1912 byla vybudována úzkorozchodná Tatranská elektrická železnice ze starého Smokovce. Největší rozmach nastal výstavbou lyžařského areálu, sjezdových a běžeckých tratí a skokanských můstků.
Štrbské pleso-Solisko - lanová dráha
Predné Solisko - hora
