Zvolen - pancéřované vlaky Štefánik a Hurban
Stálá maketa pancéřovaného vlaku Hurban a mimořádná výstava v dobovém vlaku Štefánik ve Zvoleni, 20 km J od Banské Bystrice
| Typ: | Technické zajímavosti |  |
| Kraj: | Banskobystrický (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Zvolen | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.zvolen.sk | |
| Návštěva: | 7.9.2010 |
Po vypuknutí Slovenského národního povstání pociťovala 1. Československá armáda na Slovensku nedostatek těžkých zbraní, a proto přikročila ke stavbě improvizovaných pancéřovaných vlaků. Stavělo se podle předválečného čs. předpisu, přičemž byla soupravě na základě zkušeností německé a sovětské armády doplněna o tankové vozy.
Rozkaz ke stavbě prvního pancéřovaného vlaku Štefánik byl vydaný 4. 9. 1944, a to i přes to, že chyběla odborná dokumentace, nebylo dost materiálu ani dostatečně silné plechy na opancéřování vozů. Na opancéřování prvních dvou vlaků byl použit kotlový plech, teprve na vlak Masaryk byl dovezen 10-15 mm silný plech ze železáren v Podbrezové, který byl původně vyroben na německé ponorky. Hlavní ochranou vlaků s méně kvalitním pancířem byla štěrková výplň mezi stěnami.
Každý vlak se skládal z pěti vozů a lokomotivy. Vpředu byl předsunutý, tzv. tykadlový vůz. Byl to plošiňák naložený kolejnicemi a materiálem, který sloužil na obranu vlaku před podminováním trati. Aby byla vzdálenost mezi ním a ostatní částí soupravy větší, byl s ní spojený táhlem. Za ním následoval dělový a tankový vůz, poté lokomotiva a druhý tankový vůz následovaný vozem kulometným. Na zástavbu do tankových vozů byly určeny nepojízdné tanky LT vz. 35 dovezené z Martina. Dílny Slovenských železnic použily na stavbu vozů vagony Vd a Vl, na ně položily nepojízdný tank, obložily kotlovým plechem a mezery vysypali štěrkem. Počet tanků zabudovaných ve vlacích se ustálil na 12 kusech. Všechny tankové vozy zároveň prošly úpravou věží. Po vzoru německých pancéřovaných tanků byly okolo věží navařené přídavné pancíře tloušťky 15 mm. Dělový a kulometný vůz, postavené z dvouosých "uhláků" řady U vznikly podobným způsobem. Do vozu byla vestavěná dřevěná konstrukce, mezery byly vyplněné štěrkem a doplněné ocelovými deskami, sloužícími jako pancéřování. Dělový vůz měl ve své výzbroji jeden 8 cm kanon vz. 5/8 a dva těžké kulomety, kulometný vůz disponoval pěti těžkými kulomety. Pancéřovaná lokomotiva řady 320.2 nebyla mimo zbraní obsluhy vyzbrojená, podobně jako plošinový vůz.
Štefánik
Na výstavbě pancéřovaného vlaku Štefánik se po konstrukční stránce podíleli Štefan Čáni a Hugo Wainberger. Stavba probíhala v dílnách Slovenských železnic ve Zvoleni. Vlak byl v hrubých rysech hotový za 5 dní a o postupu prací se přijel přesvědčit i sám velitel armády Ján Golián. Zcela dokončen byl vlak v rekordním čase 14 dní, druhý vlak Hurban dokonce za 11 dní. Včetně třetího vlaku Masaryk byly vlaky postavené za pět týdnů.
Pancéřovaný vlak Štefánik, kterému velel npor. Anton Tököly, měl tři tankové vozy, z toho jeden záložní. Jeho výzbroj tvořilo čs. horské dělo vz. 15 s kalibrem 75 mm na čelní straně vozu, dvě děla 37 mm v tankových vozech a deset těžkých kulometů s kalibrem 7,92 mm. Posádku vlaku tvořilo okolo 70 mužů. Vlak byl zpočátku natřený tříbarevnou kamufláží, posléze byl přebarven na zeleno. Zkušební jízdu a ostré střelby absolvoval Štefánik na trati Zvolen-Krupina a 27. 9. 1944 byl nasazený na trať Hronská Dúbrava-Kremnica. U Staré Kremničky zasáhl do těžkých bojů povstaleckých jednotek s Němci postupujícími od Handlové na Zvolen.
Při přesunu v Hronské Dúbravě napadla vlak německá bombardovací letadla a značně ho poškodila. Po opravě ve Zvoleni však znovu úspěšně zasáhl do bojů. U Uľanky jej zablokovaly ustupující vlakové soupravy. Posádka znehodnotila zbraně a nejdůležitější součástky, aby se nedostaly do rukou nepřátel a přešla na partyzánský způsob boje v horách.
Hurban
Hurban byl stejně jako Štefánik opancéřovaný kotlovým 7 mm plechem. Měl však silnější výzbroj. Tvořila ji polní houfnice 14/19 s kalibrem 100 mm v dělovém voze, 3 děla s kalibrem 37 mm v tankových vozech a 10 těžkých kulometů s kalibrem 7,92 mm. Velitelem vlaku byl kpt. Martin Ďuriš-Rubansky a jeho zástupcem byl npor. Dominik Miartus.
Vlak byl vybaven průběžným telefonickým vedením s polními telefony, zvonkovým zařízením, které bylo ovládané elektricky a zařízením na manipulaci s parní píšťalou z každého vozu. Celá bojová souprava byla vybavená elektrickým osvětlením, napájeným akumulátory. Součástí vlaku byla ubytovací souprava, která měla svou vlastní nepancéřovanou lokomotivu. Před bojovou akcí zůstávala v nejbližší stanici. Vlak byl hotový 25. 9. 1944 a byl nasazen na tratích Hronská Dúbrava-Žiar nad Hronom a Banská Bystrica-Brezno-Heľpa. Hlavním úsekem byla Banská Bystrica-Diviaky, kde operoval od 3. do 25. 10. 1944. Dne 4. 10. 1944 byl nasazen do bojů u Bánské Bystrice, do níž se chtěli dostat Němci přes Malý Sturec. Úkolem Hurbana bylo zastavit postup nepřítele, vytlačit ho z obranného postavení a zničit velitelsko-pozorovací stanoviště – hájovnu, asi 800 m SZ od stanice Čremošné, a tak umožnit vlastním jednotkám obnovit původní obranné postavení.
Němce překvapil neočekávaný útok povstaleckých jednotek podporovaných účinnou palbou vlaku a dali se na ústup. Vlak byl sice vážně poškozen, ale nepřítel se na tomto úseku o další útok nepokusil. Vlak byl opraven, jeho vybavení vylepšeno a byl přesunut do oblasti Červená Skála, a poté na úsek Banská Bystrica-Brezno-Heľpa, kde kryl ústup povstaleckých jednotek k Bánské Bystrici. Ještě 23. 10. 1944 zasáhl do bojů u Heľpy. Němci však byli v přesile a velitel dostal rozkaz, aby znehodnotil zbraně a strojní zařízení a vlak přesunul do tunelu v Harmanci, kde se střetl s pancéřovaným vlakem Masaryk. Po porážce povstání kořistí se vlaky staly kořistí německé armády.
Po válce se na Slovensko vrátily tři vozy pancéřovaných vlaků. Zatímco jeden tankový skončil ve šrotu, druhý byl zrekonstruovaný a zachoval se ve Zvoleni. Kulometný vůz se po rekonstrukci dostal do areálu Muzea SNP v Bánské Bystrici.
Hronsek - artikulární kostel
Zvolen - zámek
