Liptovský hrádok - hrad

Stavební komplex rozlehlého kaštielu s centrálně situovanou zříceninou skromného hradního jádra na skalnatém pahorku 670 m n. m. na S okraji stejnojmenného městečka, 35 km V od Ružomberku


Typ:Hrady, zříceniny, tvrze liptovskyhradok
Kraj:Žilinský (Slovensko)
Umístění:Mapa
Fotogalerie: Liptovský hrádok
Místa v okolí:Místa v okolí
Web:www.grandcastle.sk
Návštěva:4.6.2011


Díky své poloze hrad v minulosti kontroloval brod přes říčku Belou nedaleko soutoku s Váhem a tudy vedoucí důležitou komunikační spojnici mezi povodím Váhu a Spiší. Stavbu hradu iniciovala známá osobnost magistra Donče, jak je uvedeno v listině z r. 1341, kdy je hrad poprvé uváděn pod názvem Újvár, neboli Nový hrad. Vznikl někdy po r. 1316, když se Donč násilím zmocnil zdejšího statku Belsko. Po přechodu do královských rukou r. 1341 se hrad stal novým sídlem županů liptovského komitátu a nahradil tak předcházející župní sídlo na vysoko položeném Liptovském hradě. Pravděpodobně při spanilé jízdě husitů r. 1433 nebo o něco později byl silně poškozen, neboť r. 1441 ho získal rod Rikolfů z Brezovice s podmínkou jeho opravy a dobudování. R. 1450 hrad přešel na Petra Komorovského, který se později stal kapitánem Jiskrova vojska. Mocí hrad držel až do r. 1474, kdy ho dobyl král Matyáš Korvín a daroval Tomášovi Tarköimu, čímž se vrátil do rukou Brezovických. Avšak již r. 1485 ho drží Zápolští, u nichž setrval až do konce středověku.
V úplnosti zachovalé hradní jádro z poč. 14. stol. zabralo úzký skalnatý výběžek. Na něm stál podélný dvojpodlažní palác srostlý s dvojící věží na kratších stranách. Z nedávného průzkumu M. Šimkovice vyplývá, že věže se zaoblenými čely byly opatřeny štěrbinovými větracími a osvětlovacími otvory a celek završoval ochoz s cimbuřím. Dispozice dvojvěžového jádra s mezilehlým palácem se na Slovensku, podobně jako v Čechách, stavěla zejména ve 14. stol. V případě Liptovského Hrádku je díky zachovalosti nejvíc zřetelná.
Stavby mimo jádro se zachovaly až z období přestavby v 15. stol., kdy na S k němu přiložili nevelké předhradí. Jeho Z část, orientovanou ve směru přístupu, vyplňoval dvojtraktový průchozí palác připojený ke zvýšené Z věži a sousedící malé nádvoří se studní ohraničovala hradba s nárožní podkovovitou věžičkou. Restaurátorský výzkum V. Úradníčka v paláci identifikoval mnohé zbytky původních malovaných okenních paspart, mezi jinými i pasparty s liliemi. Doložil též následnost stavby vnějšího okruhu opevnění, které okolo jádra vymezovalo obdélníkový prostor velkého předhradí a zvenčí bylo lemováno vodním příkopem. Bezpečnost přístupu od Z zajišťovalo vysunuté předbraní s půlkruhovou baštou. Tím byl středověký vývoj hradu završen a v této podobě setrval až do renesanční přestavby.
O ni se zasloužil Valentin Balaša, jehož rod vlastnil Liptovský Hrádok v l. 1554-1600. Rozsáhlá stavební činnost zahrnovala opravy a přestavby s nákladem více než 3000 zlatých. Uskutečnila se kolem r. 1575 a největší proměnou prošlo vnější předhradí, jehož opevnění doplnili nárožními lichoběžníkovými baštami. K S a částečně Z ohradní zdi zároveň přistavěli nové obytné trakty. Pozdější úpravy a rozšiřování obytných prostor proběhly v důsledku tureckých nájezdů do Liptova na konci 16. stol. Jak informují pamětní desky na baštách předhradí, mezi l. 1600-1603 se o ně přičinil nový majitel Mikuláš Sándorffy spolu s manželkou Magdalénou Zayovou.
Při přestavbě a zvýšení Z části jádra propojilo jeho podlaží nové točité schodiště v koutovém přístavku, přičemž horní hrad byl dřevěnými můstky spojen s pavlačemi budov velkého předhradí. Po prodloužení Z křídla až po JZ baštu a po adaptaci bašt vznikl nový celek renesančního kaštiela, jehož fasády zpestřovaly okenní šambrány a malovaná bosáž nároží bašt. Ve 2. pol. 17. stol. hrad měnil majitele, kteří střídavě stáli na straně císaře a protihabsburských vzbouřenců. Z tohoto důvodu se stal dějištěm bojů mezi povstaleckými a císařskými vojsky, což mělo pro sídlo neblahé následky. Zatímco inventář z r. 1663 ještě uvádí zachovaný a zařízený hradní areál spolu s funkčním mlýnem, pekárnou, pivovarem a kovářskou dílnou, v pozdějších bojích poškozené gotické jádro už neobnovili a v 18. stol. úplně zchátralo. Poloha uvnitř kaštiela však zříceninu zachránila před rozebráním. Z historických plánů hradu z l. 1774-1775 je vidět, že vedle zchátralého jádra stál ještě obývaný pozdně gotický trakt, krytý novou mansardovou střechou.
Poslední soukromý majitel upadajícího panství Jan z Liechtenštejna ho spolu s hradem v r. 1731 odprodal královské komoře. R. 1762 komora přikoupila i sousední likavské panství a vytvořila celistvé a obrovské panství likavsko-hrádecké. Hospodářský rozmach nového panství se zanedlouho odrazil v barokních úpravách kaštiela. Jeho prostory byly zaklenuty pruskými klenbami a dvorní průčelí doplněno arkádovou chodbou se schodišti. Po ničivém požáru r. 1803 byl kaštiel znovu obnoven a jako poslední funkční zbytek někdejšího hradu hostil do r. 1850 administrativu hrádecké komory. Poté v něm zřídili věznici a umístili okresní soud. Chátrání rozpadávajícího se jádra zpomalila jeho konzervace r. 1930 a kaštiel se od r. 1958 stal sídlem Národopisného muzea Liptova. V současnosti probíhá komplexní rekonstrukce a statické zajištěné celého areálu, který bude po obnově sloužit cestovnímu ruchu.



Lokalizace na mapy.cz GPS: N49.045731 E19.733065

Navštívená místa v okolí:
Církevní památkyOkoličné - klášter františkánů s kostelem sv. Petra z Alcantary


Zdroj: Plaček, Miroslav; Bóna, Martin. Encyklopedie slovenských hradů. Praha : Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-333-6


Nahoru Přidat k oblíbeným Uložit v PDF Tisk stránky