Dohna (Donín) - hrad
Sporé zbytky základového zdiva hradu Donín na úzkém návrší nad řekou Müglitz a romantická dostavba původního hradu, 7 km J od Drážďan
| Typ: | Hrady, zříceniny, tvrze |  |
| Kraj: | Sasko (Německo) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Dohna (Donín) | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.stadt-dohna.de | |
| Návštěva: | 8.5.2012 |
Ostrožní hrad Dohna, česky Donín, byl údajně založen již kolem r. 950 Ottou I. na kopci Schlossberg nad ústím údolí říčky Müglitz do polabské roviny k ochraně obchodní stezky z Míšně do Čech. Již na přelomu 9. a 10. stol. byla oblast kolem Dohny osídlena slovanskými kmeny, které se dělily na Srby, Obodrity a Lutice a zakládali zde svá sídliště, mimo jiné na kopci Schlossberg a kilometr vzdáleném návrší Robisch (Robscher) na levém břehu říčky Müglitz. Význam Donína spočíval v dopravním spojení s nejdůležitějším hraničním přechodem do Čech, s Nakléřovským průsmykem. Za vlády Jindřicha I. v l. 928-929 došlo k výbojnému tažení proti Slovanům. K zajištění moci na dobytých územích začala na původních slovanských hradních obvodech vznikat německá soustava hradů jako nejvyšších vojensko-správních jednotek oblasti Nižansko (tzv. Gau Nisani), která se rozkládala od Pirny až k Míšni. Jak dokládají archeologické nálezy, byl v místě slovanského hradiště založen i hrad Donín, který přejal název hradiště poukazující na slovanské křestní jméno Don, tedy sídlo Doně či Zdoně.
Vznik dnešních sporých pozůstatků kdysi významného hradu Donína se klade do 11. stol. První prokazatelná zmínka o hradu v kronice Saxa Grammatica pochází z r. 1040, kdy je uváděn v souvislosti s majetkovým vypořádáním mezi císařem Jindřidchem III. a knížetem Břetislavem. Markrabí míšeňský, Ekkehard II. obdržel tou dobou hrad pravděpodobně jako říšské léno. V r. 1076 získal za vojenskou pomoc od římského krále Jindřicha IV. hrad Donín s příslušným správním obvodem kníže a později první český král Vratislav II. Území pak sňatkem s Vratislavovou dcerou Juditou přešlo na budoucího markraběte míšeňského Wiprechta z Grojče. Jeho syn Wiprecht III. se r. 1110 pokusil dosadit na český trůn Bořivoje a tím upadl v nemilost u císaře Jindřicha V., syna Jindřicha IV., a byl i s Bořivojem uvězněn. Za jeho propuštění musel Wiprecht císaři r. 1112 postoupit Nižansko včetně Donína, Budyšína, Leisnigu a Morungenu. Z Donína se tak stává purkrabství a v držbě se v krátkých intervalech střídá císař a český panovník. Z císařem dosazených purkrabích je připomínán pouze Erkembert, písemně doložený r. 1113 jako "Erkembertus prefektus de castro Donin", jehož rod pocházel z okolí Naumburgu ve Frankách.
Za neustálých sporů na poč. 12. stol. byl hrad zničen, ale již r. 1121 jej obnovil český král Vladislav I. V následujících letech byl hrad užíván jako občasné vězení. R. 1126 zde držel Soběslav svého protivníka Břetislava a r. 1128 hrad oblehl Konrád Znojemský. R. 1135 vymřela hlavní větev pánů z Grojče a Donín připadl českému knížectví. V pol. 12. stol. byli na hradě ustaveni dědičnými purkrabími svobodní páni von Rotha, jimž byl hrad předán r. 1152 jako říšské léno od císaře Fridricha Barbarossy. Za zakladatele rodu, označovaného později jako Purkrabí z Donína, je považován Heinrich I., který je poprvé zmiňován jako "Heinricus de Rodewa" (Jindřich z Rotova, Heinrich von Rotha) r. 1143 a znovu r. 1144, kdy je poprvé doložen jako purkrabí, ovšem bez uvedení predikátu. Rod na hradě purkraboval 250 let v období 1152-1402 a vytvořil si tak značnou míru nezávislosti jak na Českém království, tak na míšeňském markrabství.
R. 1372 byla mezi Karlem IV. a markrabětem Bedřichem III. uzavřena smlouva, v níž byly přesně vymezeny hranice mezi markrabstvím míšeňským a českým královstvím a pro pány z Donína nastalo období úpadku a na významu získávala nedaleká Pirma. V l. 1385-1402 probíhaly spory mezi Ješkem z Donína a šlechticem Hansem von Körbitz. Spory ukončil r. 1402 míšeňský markrabí Vilém I. Jednooký, když po ročním obléhání dobyl Donín i další hrady ovládané Purkrabími z Donína včetně Königsteinu, kam Ješek uprchl. Ješek byl popraven a další dva členové rodu v bojích zahynuli. Ostatní odešli do Čech a Vilémovi připadly donínské državy na levém břehu Labe.
Hrad byl při dobývání značně poškozen a jen provizorně opraven. Sloužil jako sídlo markrabského fojtství a nakonec byl zcela opuštěn a pomalu se měnil ve zříceninu. Na obrázku od A. Nienborga z r. 1690 a na kresbě Goebela z r. 1793 jsou ještě vidět rozsáhlé ruiny věže a zdí.
R. 1803 koupil hradní návrší Jindřich Heinrich Ludwig von Dohna (Jindřich Ludvík z Donína), příslušník jedné z vedlejších linií rodu, a nechal hrad v duchu nadcházejícího romantismu znovu vybudovat. Za tímto účelem byla z hradní zříceniny odstraněna suť, byl proveden první archeologický výzkum lokality a bylo započato se stavbou válcové věže, která byla jako jediná r. 1830 dokončena, protože úspěšné romantické dostavbě celého areálu zabránily napoleonské války.
Dodnes se na protáhlém hradišti dochovaly jen skromné zbytky původního zdiva. Z historických pramenů a archeologického výzkumu Dr. Schlaucha provedeného na poč. 20. stol. však vyplývá, že se jednalo o rozhlehlý a významný hrad podélné trojdílné dispozice. Hrad byl vícedílnou kamennou stavbou a jeho podobu lze částečně odvodit z dochovaných indicií. Přesný půdorys z nich však určit nelze. Dvěma obrannými stavbami, zmiňovanými v souvislosti s donínskou válkou, je snad míněna střední a zadní část hradu. Severní část, která je oproti zbylým dvěma jádrům situována poněkud níže, sloužila jako předhradí. Dosud viditelné zbytky zdiva ukazují, že předhradí bylo obehnáno pouze jednoduchou hradbou, zatímco obě hlavní části chránil navíc ještě parkán. Na J a Z stály čtyřboké a polokruhové dovnitř otevřené věže, které umožňovaly boční postřelování. Tyto prvky dokládají, že ještě krátce před zbořením byl hrad opevněn v souladu s moderními metodami obrany.
Grimmstein - zřícenina
Weesenstein - zámek
