Bujanov - Muzeum koněspřežné dráhy
Malé muzeum koněspřežné dráhy vybudované v 1. pol. 19. stol., spojující České Budějovice s Lincem, 10 km JZ od Kaplice
| Typ: | Muzea, galerie, výstavy |  |
| Kraj: | Jihočeský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Bujanov | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.bujanov.cz | |
| Návštěva: | 12.8.2006 |
Muzeum
Toto malé muzeum bylo otevřeno r. 1995 v těsné blízkosti dodnes zachovalé staniční budovy, v objektu bývalého strážního domku. Vzniklo díky aktivitě Obecního úřadu v Bujanově, ve spolupráci se Spolkem pro uchování koněspřežky a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích. V bujanovském muzeu koněspřežné dráhy lze nalézt informace o historii této unikátní technické památky, jež vznikla v 1. pol. 19. stol. Byla první na evropském kontinentě a spojovala České Budějovice s Lincem. V muzeu se rovněž nacházejí dokumenty o dochovaných objektech na území okresu Český Krumlov.
Muzeum získalo r. 1998 dva hmotné exponáty. Jedná se o maketu bývalé konězpřežní stanice v Bujanově, která ji zobrazuje v podobě, jakou měla v době provozu. Na zhotovení bylo čerpáno finančních prostředků PHARE. Dalším exponátem je replika kolejového svršku konězpřežní tratě o délce cca 25 m. Při její stavbě bylo použito původních kamenných stoliček, které byly nalezeny při rekonstrukci železniční tratě v Bujanově v říjnu 1998. Exponát byl vybudován před budovou muzea za vydatné pomoci zaměstnanců železničního stavitelství.
Koněspřežná dráha
Hlavním důvodem pro stavbu železnice z Lince do Českých Budějovic byla přeprava soli z rakouské Solné komory do Čech. Sůl se od nepaměti dopravovala po řekách Travně a Dunaji do Lince, kde se překládala na koňské potahy, aby ji převezly přes šumavské hřebeny do Budějovic k řece Vltavě. Tam se opět překládala na lodě.
Myšlenka zefektivnit tuto dopravu stavbou průplavu mezi Dunajem a Vltavou vznikla již ve středověku, ale teprve na poč. 18. stol. vytvořila průmyslová revoluce dostatečné technické a hospodářské podmínky pro její uskutečnění.
Přezkoumáním dosavadních návrhů byl r. 1807 pověřen ředitel pražského technického učiliště František Josef Gerstner. Ten po podrobném průzkumu terénu a studiu nejnovějších trendů v dopravě předložil návrh na vybudování koněspřežní železnice. V té době byly již v Anglii železnice běžnou záležitostí, ale na evropském kontinentě byl tento projekt první. Nevzbudil důvěru a upadl v zapomenutí.
Až r. 1820 byl Gerstnerův syn, František Antonín Gerstner, tehdy profesor vídeňské polytechniky, pověřen, aby se návrhem znovu zabýval. Vzal svůj úkol vážně a rozjel se na studijní cestu do Anglie, aby se tam podrobně seznámil se stavbou železnic. Tam také zjistil, že budoucnost už nepatří koním, ale parním lokomotivám.
Po návratu vypracoval Gerstner projekt, 7. 9. 1824 mu císař udělil privilegium ke stavbě a provozu "dřevěné a železné dráhy" a v létě 1825 byla zahájena stavba. Stavba dráhy byla pro své stavitele velkou školou a během jejího budování bylo nutno v plánech udělat mnoho změn. Týkalo se to například způsobu výstavby náspů, hloubky odvodňovacích příkopů nebo sklonu svahů v zářezech. Velkorysý způsob budování náspů vedl k obrovskému překročení rozpočtu a skončil Gerstnerovým odchodem ze stavby. Tehdy byl již český úsek trati hotov. Stavbu rakouského úseku převzal Matyáš Schönerer. Ten s využitím nabytých zkušeností trasoval dráhu tak, aby náklady na její dobudování byly co nejnižší.
Na trati bylo několik přepřahacích stanic. Osobní vlaky vyjížděly pravidelně jednou denně v 5 hodin ráno z obou koncových stanic. Křižovaly v poledne ve vrcholové stanici v Kerschbaumu, kde byla hodinová přestávka na oběd v první nádražní restauraci v Evropě. Vlaky urazily celou trať za 14 hodin. Parní provoz byl na trati zaveden 1. 9. 1872. Zatímco severní Gerstnerův úsek mohl být s úpravami převzat pro lokomotivní provoz, jižní úsek, který stavěl Schönerer, musel být celý přestavěn. V r. 1970 byly zbytky koněspřežné železnice prohlášeny národní kulturní památkou.
Blansko (u Kaplice) - papírna
