Benešov nad Ploučnicí - dolní zámek
Claryovský dolní zámek postavený v 1. pol. 16. stol. ve stylu saské renesance, 10 km JV od Děčína
| Typ: | Zámky a zámecké stavby |  |
| Kraj: | Ústecký | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Benešov nad Ploučnicí | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.zamek-benesov.cz | |
| Návštěva: | 15.8.2001, 5.5.2012 |
Údolí Ploučnice bylo od 13. stol. územím čilého kolonizačního ruchu, jehož centrem byl nejdříve hrad Děčín, a poté Ostrý. Přímé zprávy o Benešově pochází z 1. pol. 14. stol., kdy je po r. 1330 uváděn mezi ústeckými kmety Konlin de Benesow. Městečko bylo původně chráněno prostou hradbou, příkopem a valem. Zda tu již ve 14. stol. bylo opevněné šlechtické sídlo, nelze písemnými prameny doložit. O jeho existenci by mohl svědčit fakt, že sem byla r. 1422 svolána schůzka severočeské katolické protihusitské šlechty, ačkoliv její hostitel Hynek Berka z Dubé měl daleko bezpečnější místo pro rokování právě na Ostrém. Opakované obsazení Benešova husity svědčí rovněž o jeho strategickém významu na důležité cestě podél Ploučnice. Pokud tedy v Benešově před husitskými válkami nějaké panské sídlo bylo, zaniklo pravděpodobně v těchto neklidných dobách.
Po dobytí hradu Ostrého Lužičany r. 1445 jeho význam klesal a do popředí se dostával Benešov. To vytvářelo předpoklady pro existenci panského sídla jako nového centra panství. První písemná zmínka o tomto sídle pochází z r. 1479. Prameny jej nazývají zámkem a patřilo Zikmundu z Vartemberka. Zámek stával na místě původního Horního hradu, do jehož komplexu byly některé jeho části pojaty. Další zpráva v Schleglově benešovské kronice uvádí, že r. 1502 dal Zikmund z Vartemberka benešovskému měšťanu Matěji Tietzovi v dědičné užívání "vedlejší dvořiště nazývané hrad". O jeho podobě však prameny mlčí.
Vartemberkové vlastnili Benešov až do r. 1511, kdy panství koupil Mikuláš Trčka z Lípy, za něhož pokračoval příznivý vývoj a projevil se navenek i opravou již sešlých opevnění, doplněných dalším příkopem a valem. R. 1515 koupila Benešov šlechtická rodina Salhausenů z Míšně, která v témže roce získala inkolát a byla přijata mezi českou šlechtu. S ní je spjat největší středověký rozmach Benešova i výstavba zdejších zámků. V r. 1522 se synové Jiřího ze Salhausenu rozdělili tak, že Bedřich se stal majitelem Benešova, Kamenice a Žandova, Hanuš získal Děčín, Březno, Svádov a Wolf dostal svůj podíl vyplacen v penězích.
Dolní zámek, nazývaný podle pozdějších majitelů též Claryovský, byl vystavěn v l. 1540-1544 pro Bedřichova syna Hanuše. Do tvářnosti města se zapsal daleko výrazněji než zámek Horní. Pozdně gotické prvky se na jednopatrové stavbě projevují především v řešení vysokých štítů v podobě tzv. oslích hřbetů na obou užších stranách stavby, z nichž jedna směřuje do náměstí a druhá k městskému opevnění. Vstup do zámku je na podélné J straně v přízemí čtverhranné věže vystupující z průčelí a zakončené jehlancovitou střechou s lucernou. Z původní stavby se zachovalo v podstatě bez větších změn přízemí s klenutými nebo valenými klenbami a patro s trámovými stropy, dvěma sály a soukromými pokoji vrchnosti. Sounáležitost Dolního zámku s komplexem starších zámeckých budov Horního zámku zdůrazňuje krytá chodba podél ohradní zdi, do níž se vstupovalo v prvním patře Dolního zámku a která ústila do podobné chodby z Horního zámku, vedoucí do kostela.
Hanuš ze Salhausenu měl tak po smrti svého otce Bedřicha Staršího vlastní sídlo, z něhož vládl své polovině města a dalším statkům zděděným po otci. Jeho bratr Bedřich mladší zdědil po otci druhou polovinu města a sídlil na Horním zámku. Třetí bratr Jáchym získal podíl na dědictví v penězích. Hanuš zemřel již r. 1576 a zanechal dva syny. Antonín se ujal otcova Dolního zámku, a aby měl i Wolf své sídlo, postavili oba bratři společně u Dolního zámku nové, tzv. Wolfovo křídlo. Nápis na vstupním portálu se jmény obou stavebníků datuje stavbu do r. 1578.
Wolfovo křídlo má obdélný půdorys a sedlovou střechu. Celkové řešení ukazuje na omezený prostor, který byl novému traktu vyhrazen. Je proto půdorysně poměrně úzký, dvoupatrový a působí v porovnání se širším sousedním Hanušovým traktem jako stavba vysoká. Podélná osa směřuje od S k J, takže jedna podélná strana se otáčí do náměstí a druhá do dvora. S a J čelo má vysoké ozdobné renesanční štíty, které jsou tvarově shodné se štíty Horního zámku. Na nádvorní straně je věž se schodištěm, na straně orientované do náměstí je arkýř opírající se o kamenný sloup, jehož hlavice přechází ve štukové zdivo. Arkýř má ve dvou poschodích okna a je zakončen štítem. I z tohoto traktu byl přístup do chodby ke kostelu.
Výstavbou Wolfova křídla byla dovršena podoba celého zámeckého areálu. Stalo se tak v době, kdy byl Horní zámek s V částí města postižen požárem v r. 1571. Ve slohové charakteristice jednotlivých částí zámeckých budov se prolínají prvky především vladislavské goticky a saské renesance. Té odpovídá větší počet věží a umístění schodišť v nich, dále skutečnost, že benešovské zámky nemají arkády a lodžie, u českých renesančních staveb obvyklé. Benešovské zámky mají svým začleněním do urbanistického komplexu města spíše ráz městských paláců.
Dolní zámek vlastnili do r. 1612 Hanušovi potomci. Tehdy zadlužený benešovský díl koupil Jan z Vartemberka, který jej vzápětí prodal Radslavovi z Vchynic a Tetova. Po něm jej zdědil Vilém z Vchynic, blízký důvěrník Albrechta z Valdštejna, s nímž byl r. 1634 zavražděn v Chebu. Majetek byl zkonfiskován a Benešov dostal maršál Jan z Aldringenu. V rukou jeho potomků, kteří později přijali jméno Clary-Aldringen, zůstal zámek až do pol. 19. stol. Poté vlastnili zámek Černínové a následně benešovští továrníci Grohmannové. R. 1945 přešel zámecký areál do majetku státu.
Benešov nad Ploučnicí - horní zámek
Ostrý (Šarfenštejn) - zřícenina
Strážný vrch - rozhlednaVrabinec (Sperlingstein) - zřícenina
