JIŘÍ MAŘÁNEK
* 12. 1. 1891, Milevsko
† 4. 5. 1959, Praha
Otec byl okresním hejtmanem, švagr O. Ostrčil hudebním skladatelem. Mařánek studoval od r. 1901 gymnázium v Praze, r. 1907 vstoupil do kapucínského řádu a pokračoval ve studiu na gymnáziu v Roudnici nad Labem, kde r. 1910 maturoval. Půl roku předtím však opustil klášter. Po krátkém studiu na Lékařské fakultě pražské univerzity navštěvoval pět semestrů Právnickou fakultu a od r. 1914 historii, hudební vědu a estetiku na FF. R. 1916 studia přerušil a r. 1917 se stal úředníkem Zemského úřadu, kde setrval až do onemocnění a předčasného penzionování v r. 1941. V l. 1945–1948 pracoval ve filmovém odboru ministerstva informací a s filmem spolupracoval externě až do r. 1955.
Přispíval do periodik Kmen, Literární noviny, Tvorba, Nový život, Panoráma, Rozpravy Aventina aj. Redigoval časopis Tam-Tam. Napsal scénář pro filmy Zvony z rákosu, Psohlavci a Z mého života podle románu Píseň hrdinného života. Podle jeho prózy Ještěrka v červeném bludišti byl natočen film Červená ještěrka. Román Barbar Vok upravil pro film s titulem Petr Vok. Poslední Rožmberk V. Štěpánek. Užíval pseudonymu M. Jíra.
Mařánkovy drobné prózy z 20. let spojují v duchu poetismu groteskní nadsázku s ironií a satirou, telegraficky stručný způsob vyjadřování s duchaplnými dialogy. Příznačnou námětovou bizarnost si uchovávají i jeho první romány, ať již jsou postaveny na detektivní zápletce (Pohřeb Rogera mladšího), či na hravé fantasknosti (Objev Diogena Franka). Od těchto výrazně stylizovaných a konstruovaných próz se liší realismus historických románů, které Mařánek publikoval od konce 30. let, třebaže i v nich nadále dominuje a zdrojem pletek a intrik se stává téma vztahu mezi mužem a ženou. První z těchto románů, Barbar Vok, situovaný do doby Rudolfa II., přináší i oblíbený tematický kontrast autorova předchozího údobí - nespoutaný milenec života Petr Vok z Rožmberka je postaven proti úzkoprsé vypočítavosti oficiálního světa. Postavu Záviše z Falkenštejna v románě Romance o Závišovi pak Mařánek vykresluje jako intrikána velkého stylu, podlomeného však vlastní vnitřní slabostí. Ve třetím románě o rožmberském rodu, Petr Kajícník, kolísá hrdina z doby Jana Lucemburského mezi rytířským životem a klášterní odříkavostí. Do života postav historických románů Ohnivý déšť a Nezranitelný úsměv zasahují historické osobnosti a události jen epizodicky. Menší historická vázanost autorovi uvolňuje prostor pro nečekané obraty a kombinace čtenářsky poutavých milostných příběhů. Romantizující ladění mají i Mařánkovy historické prózy pro mládež, s výjimkou povídky z období husitství Zrádci neuniknou, která pojetím Oldřicha z Rožmberka jako nepřítele lidu vytváří protiklad k někdejším románům o Rožmbercích.
Celoživotním Mařánkovým zájmem byla hudba, především scénická. Ve svých literárních začátcích uveřejnil knihu patetických esejů o Bedřichu Smetanovi, k němuž se na konci života také vrátil prózou o jeho uměleckých a kulturně-politických zápasech (Píseň hrdinného života).
Přečtené knihy
Romance o Závišovi je prvým dílem Mařánkovy románové trilogie, látkově čerpající z dávných dějů rožmberského rodu. Postava Záviše z Falkenštejna, odvážného a ctižádostivého, krutého a slávychtivého dobrodruha a intrikána, zaujala už nejednoho beletristu. Mařánkův pokus o jeho podobiznu upoutá smyslem pro dvojznačnost a protikladnost hrdinovy povahy. Příběh muže, který vztahoval ruku po koruně královské, čteme tu od samých počátků odboje na Zlaté Koruně až po Závišův drastický a neslavný konec pod Hlubokou. Paradoxní situaci, v níž se Záviš jako hlava panského odboje po králově smrti ocitá – k obnově slávy české koruny musí totiž nakonec kráčet po téže cestě jako zesnulý Přemysl Otakar II., proti nepříteli, jehož byl dříve spojencem – podává autor s citlivým porozuměním pro historický fakt, básnicky domýšleje pozadí zápletek a dějů.
Petr Kajícník patří do středu rožmberské trilogie. Tentokrát nás autor vrací do rytířských časů Jana Lucemburského. Ani Petru z Rožmberka, dalšímu z pánů z Růže, jemuž Mařánek věnoval svou pozornost, není cizí touha po moci, sen po královské koruně. Petr, v mládí oddaný rozjímavému mnišskému životu, opouští po setkání s Markétou z Lipé vyšebrodský klášter a vrhá se do hlučného rytířského života své doby. Po dlouhých letech, plných pestrých dobrodružství, se vypjatý oblouk tohoto osudu uzavírá: kajícný a citově rozpolcený Petr z Rožmberka, který ve světském shonu nenašel klidu a spočinutí, vrací se tam, odkud jako mladík uprchl, k tichým jistotám klášterní cely.
Barbar Vok nesporně patří k nejzdařilejším Mařánkovým prózám. Vok Rožmberk je chlapisko nepřehlédnutelné. Jeho zuřivá touha po životě, jeho lásky, jeho dílo, směs krásy a obludné ošklivosti, směs ušlechtilých snad a vášní, které mu propůjčily přídomek Barbar, připomíná snad postavy alžbětinské a je otřásajícím souhrnem bědného a vznešeného člověčenství. V tom smyslu je zároveň prastarý i moderní. Slovesná stránka románu svírá s tématem dokonalý celek. Všechny odstíny povahové právě tak jako pevná linie příběhu jsou v díle kresleny výrazem příznačným, plastickým a vyváženým. Totéž by bylo možno s malou obměnou opakovat i o jazyku románu, který je jaksi poznamenán barvami rožmberskými, a přece si podržel živost současné mluvy básnické.
