FRANTIŠEK KOŽÍK
* 1909, Uherský Brod
† 1997
František Kožík byl jedním z nejplodnějších českých autorů. Vytvořil přes stovku děl - románů, dramat, scénářů a rozhlasových her. Do paměti svých čtenářů se ovšem zapsal nejvíc svými historickými životopisnými romány. Narodil se v Uherském Brodě. V Brně vystudoval práva, zároveň dokončil i konzervatoř a studoval filosofickou fakultu. Po dvou letech právnické praxe ho zlákal rozhlas. V tom brněnském pracoval do r. 1940, pak se stal dramaturgem rozhlasu pražského. I když Kožíkovo rozhlasové zaměstnání skončilo v r. 1951, ve spolupráci s rozhlasem pokračoval a napsal pro něj mnoho her. Od r. 1956 byl Kožík dramaturgem na Barrandově. Nakonec s trvalým zaměstnáním skončil a začal se živit jen jako spisovatel.
Vypravěč Kožík debutoval kupodivu lyrikou. Poměrně brzo ale našel svůj pravý tón. Už v r. 1934 poprvé sáhl po historické životopisné látce a hned s velkým úspěchem. Svým zpracováním Kolumbova životopisu do dramatické podoby (Cristobal Colón) zasáhl významně do vývoje tehdy ještě mladého žánru rozhlasové hry. Colón si přivezl i zahraniční festivalové ocenění a pro mladého autora se stal povzbuzením hned ve dvou směrech. Z Františka Kožíka se stal úspěšný autor rozhlasových her a historických životopisů.
Následoval další debut, první životopisný román s názvem Největší z Pierotů. Jeho hrdinou byl francouzský mim českého původu Jean Gaspard Debureau. V tomto případě šlo ještě o "čistokrevný román." Tam, kde chyběla historická fakta, si autor vypomohl uměleckou fikcí. V dalších životopisných knihách už Kožík prázdná místa většinou obratně přešel, čímž vznikl zvláštní žánr - už ne román, ještě ne literatura faktu -, který byl později pro Kožíka typický.
Kožíkovým perem prošla během jeho dlouhého života řada historických postav, většinou umělců: Karel IV. (Kronika života a vlády Karla IV., 1981), J.A.Komenský (Světlo v temnotách, 1958), Miroslav Tyrš (Věnec vavřínový, 1987), malíři Jaroslav Čermák (Pouta věrnosti, 1971), Josef Mánes (Josef Mánes), Zdeňka Braunerová (Na křídlech větrného mlýna, Neklidné babí léto), herec Eduard Vojan (Fanfáry pro krále), dramatici Miguel Cervantes (Rytíř smutné postavy) a Josef Kajetán Tyl (Miláček národa), skladatel Leoš Janáček (Po zarostlém chodníčku) a další. Vlastně desítky a stovky dalších, protože kolem slavných hrdinů se obvykle pohybovaly i jiné historické osobnosti, zobrazené sice často schematicky, ale hrající svou historickou úlohu.
Kromě životopisů psal František Kožík i čistou historickou prózu (např. Blázny živí bůh), romány ze současnosti (např. Normální obraz srdce), knížky pro děti (Prstýnek z vlasů, Pírinka) a divadelní hry (Shakespeare, Don Quijote přichází). I když Kožíkovi hrdinové nejsou žádnými psychologickými studiemi a jedno téma se často opakuje několikrát, pomohlo jeho dílo polidštit učebnicové postavy a prohloubit tak kulturní povědomí čtenářů.
Přečtené knihy
Dílo popisuje skutečně celý Karlův život. V dětství byl vězněn na českých hradech a později poslán na výchovu a vzdělávání na francouzský dvůr. Cestoval s otcem Janem Lucemburským po evropských bojištích. Poté odjel do Čech, které si zamiloval. Země byla chudá, všechny hrady zastavené jeho otcem. Když Jan padl v bitvě u Kresčaku, Karel se stal z markraběte moravského králem českým a později byl zvolen i králem Svaté říše římské a korunován na císaře. V knize jsou popsány jeho sňatky (Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská), dále jsou zde popsány přátelské vztahy s básníkem Petrarcou, jeho vztahy s českou šlechtou, evropské poměry za jeho vlády, konflikty s papeži, rozbouřená Itálie a pod jeho rukama vzkvétající Praha a celé Čechy, kterým dal mimo jiné univerzitu, arcibiskupství a všeobecný věhlas. Vyprávění končí jeho loučením se světem a předáním vlády jeho synu Václavu IV.
