ALOIS JIRÁSEK
* 23. 8. 1851, Hronov
† 12. 3. 1930, Praha
Alois Jirásek český prozaik, dramatik a tvůrce historického realistického románu, se narodil 23. 8. 1851 v Hronově v rodině drobného živnostníka. Jeho otec nebyl dobrým podnikatel, rodinu zatížil splácením dluhů.
Jirásek vystudoval gymnázium a poté se rozhodoval mezi malířstvím, ke kterému měl velký talent a historií. Nakonec si vybral, hlavně z existenčních důvodů, studium na pražské filozofické fakultě. Díky pobytu v Praze měl možnost se seznámit se spisovateli, kteří psali pro časopis Lumír a také s M. Alšem.
Po úspěšném ukončení studií, jako středoškolský profesor vyučoval v Litomyšli. Zasloužil se o to, že se Litomyšl stala mimopražským kulturním centrem. Pobyt v tomto kraji ho inspiroval k jeho literární tvorbě. Později přesídlil do Prahy, kde vyučoval na gymnáziu a v této době napsal většinu svých velkých románů.
V květnu 1917 stál Jirásek spolu s J. Kvapilem v čele Manifestu českých spisovatelů. Manifest si kladl za cíl přimět české poslance k hájení národních zájmů.
Po vzniku Československa zvolili Jiráska do Národního shromáždění. Byl také senátorem za pravicovou národní demokracii v l. 1920-1925. V r. 1925 se začal veřejnosti stranit a o politické dění se nezajímal.
Literární dráhu Jirásek zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu. Svoje prózy pak zaměřoval na realitu soudobého venkova. Začínal v 70. letech 19. století za časů ruchovců, literárně činný byl však ještě ve 20. letech 20. století.
Jeho prvním větším literárním pokusem byla rozsáhlejší historická povídka Skaláci. Posledním dílem se stal nedokončený román Husitský král.
Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké. Zahrnuje období bájné, předdějinné (Staré pověsti české). Podobně šťastný osud měly méně rozsáhlé balady, idyly a romance, vyhledávané dodavateli, ilustrátory a potom i filmovými tvůrci (Filosofská historie, Maryla, Zahořanský hon, Balada z rokoka).
První cyklus doby pobělohorské komponovaný v duchu novel obsahuje 4 díla. Napsal též dobrodružný román V cizích službách a povahopisný obraz Psohlavci. Hlavní postavy reprezentují časové myšlenky, postavy epizodické utvářejí místní prostředí v jeho všednodennosti.
Druhý cyklus obrazů z českých dějin má ráz románových epopejí a kronik. Obsáhly proměny Čech od počátků husitství po jeho konec (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo), tlak rekatolizace (Temno), vzestup Čech od sklonku 18. století po 1848 (F. L. Věk, U nás). Psal i divadelní a historické hry (Vojnarka, Jan Žižka, Jan Roháč a Jan Hus). Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná hra Lucerna.
Přečtené knihy
Již v roce 1894 začala knížka vycházet postupně v sešitech právě s ilustracemi V. Černého. Jirásek tu sebral a beletristicky zpracoval nejznámější české pověsti, vztahující se jak k předdějinnému, tak k historickému vývoji národa. Ukázky a úryvky z této knihy jsou stále součástí čítanek a jejich znalost patří k základnímu vzdělání. Třicet pět pověstí je rozděleno do tří oddílů: Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské a Ze starobylých proroctví. Právě zde se dočteme mimo jiné o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, Přemyslovi i Libušiných proroctvích, o staré Praze nebo kouscích kouzelníka Žita či životě Kutnohorských havířů. Knížka od samotného svého vzniku patří do základního zlatého fondu české literatury.
