ZDEŇKA BEZDĚKOVÁ
* 19. 4. 1907, České Budějovice
† 12. 8. 1999, České Budějovice
Rozená Vondrušková, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková. Pochází z rodiny středoškolského profesora, později školního inspektora. Studovala na dívčím reálném gymnáziu v Českých Budějovicích a na FF UK češtinu a francouzštinu, krátce také v Paříži. Doktorát získala r. 1931 prací Žena v životě a literatuře 15. a 16. století. Od r. 1933 působila jako učitelka na měšťanské škole a později na gymnáziu v Českých Budějovicích, po válce v Sušici a v Praze. Od r. 1949 přednášela českou a slovenskou literaturu a později literaturu pro mládež na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde byla také vedoucí katedry filologie. R. 1962 odešla do důchodu. Četné zahraniční cesty, zejména do Jugoslávie, ovlivnily její tvorbu původní (cestopisné fejetony pro časopisy) i překladatelskou (ze slovinštiny).
Časopisecky debutovala r. 1934 v Jihočeských listech, dále přispívala do časopisů a deníků Jihočeská pravda, Mladá fronta, Posel od Otavy, Práce, Literární noviny, Literární měsíčník aj., pravidelně spolupracovala s časopisem Květy. Užívala šifer Bd, Z. B.
V kontextu české poválečné prózy představuje tvorba Bezděkové tradičnější typ. Klasickou knihou české literatury pro mládež se stal její román Říkali mi Leni o dítěti zavlečeném za druhé světové války do Německa. V pokračování hrdinčina osudu v knize Štěstí přijde zítra i v dalších dívčích románech Prázdniny v Tanapu a Marta věří na zázrak se Bezděková soustředila na vykreslení psychologie současné mládeže. Nejmenším čtenářům jsou určeny poetické příběhy s paralelami mezi světem dětí a zvířat Děvčátko Zdena a moudrý pes s autobiografickým ohlasem dětství za první světové války a Zpěváček z Voňavé Meze. V románové tvorbě pro dospělé čtenáře se autorka vyvíjela od úzce subjektivního a sentimentálně traktovaného tragického ženství v příběhu z druhé světové války (Bezbranný vítěz) přes objektivně pojatý politický obraz poválečného jihočeského maloměsta (Já, město Mokroves) ke konfrontaci několika pohledů na téma současných mladých manželství (Lásky nedočkavé). V historických románech Bílá paní, Bludný kámen a Orlík, hrad na skále, komponovaných jako volná trilogie, vytvořila barvitou fresku společenského, sociálního a náboženského života jižních Čech druhé poloviny 15. století.
Přečtené knihy
Hrdinkou historického románu Bílá paní je Perchta z Rožmberka, provdaná otcem Oldřichem proti své vůli za Hanuše z Lichtenštejna. Autorka uvádí čtenáře do 2. poloviny 15. století, do doby vítězného vzestupu Jiřího z Poděbrad, doby šlechtických úskoků a piklů proti němu, kdy Rožmberkové přecházejí několikrát z jedné strany na druhou. V bezohledné mocenské hře, v níž velmož Rožmberk sahal i po královské koruně, zůstalo po jeho životních cestách ležet mnoho obětí. Svým cílům obětoval i dceru Perchtu, uzavřenou, zasněnou, přísně zbožnou a poetickou dívku. Léta, která trávila v německém prostředí lichtenštejnského hradu Mikulova, byla trudná. Neustálé ústrky, a dokonce úklady o její život vedly u ní posléze k duševním poruchám, ke splývání snů se skutečností, k vidinám, k náměsíčnosti. Perchta však přežila všechny hrubosti i násilnosti, hanebné lži, ponižování i výsměch, neboť chtěla od života, co jí zůstal dlužen: dožít se lásky. Milostný vztah k rytíři Janu z Hartmanic, po dlouhou dobu potlačovaný a utajovaný, propukne jako prudká vášeň, končí však tragickým rozchodem. Opouštěná Perchta se vrací na rodný Krumlov a ještě za svého života vejde do vědomí lidu pro svůj soucit k chudým poddaným jako "bílá paní".
