HOLUBOVSKÉ HADCE - přírodní rezervace

Přírodní rezervace rozkládající se na S a V svazích lesa rozbrázděného roklinami, nahoře přecházející v plošiny, v údolí Křemžského potoka, 10 km S od Českého Krumlova

Typ:	Přírodní rezervace
Kraj:	Jihočeský
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Holubovské hadce
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	-
Návštěva:	1. srpen 2004 20. červenec 2008 3. srpen 2009 5. srpen 2010

Rezervace byla vyhlášena v r. 1972 k ochraně komplexu reliktních hadcových borů a vegetace skalních štěrbin hadcových substrátů. Výměra rezervace je 15,68 ha.
Horninový podklad tvoří částečně serpentinizovaná ultrabazika, tzv. hadce – přeměněné bazické křemičitany, při okrajích rezervace pak ortoruly. Hadce obsahují vyšší množství hořčíku, niklu, chromu a kobaltu. Přeměnou a zvětráváním vzniká ve vyšší koncentraci uhličitan hořečnatý, který je pro mnohé organismy jedovatý. Proto hadce ovlivňují zásadním způsobem složení rostlinných i živočišných společenstev všude tam, kde vytvářejí geologický podklad.
Na hadcových podkladech se obvykle vytváří typická vegetace, často velmi odlišná složením i strukturou od okolní vegetace na podkladech jiných hornin. Výběr druhů je určován schopností odolávat nepříznivým vlivům hadcového podkladu. Některé běžné druhy rostlin vytvářejí na hadcích specifické morfotypy, odlišující se v některých znacích od typických plemen. Jsou i takové druhy rostlin, které jsou svým výskytem vázány výlučně na hadcový podklad. Hadce jsou v naší oblasti výskytem geneticky vázány na obvod granulitových masivů.
Na jižních svazích lesa převládají hadcové bory s množstvím teplomilných druhů v podrostu, např. kostřava ovčí, bezkolenec, válečka prapořitá, silenka nadmutá, chrpa čekánek aj. Na skalkách se roztroušeně vyskytuje silně ohrožený sleziník hadcový a hvozdík kartouzek hadcový. Na severních svazích, které jsou mírnější a hadec nevystupuje až k povrchu, jsou hlubší a humóznější půdy, které pokrývají acidofilní bory. Borovice lesní je jedinou naší původní dřevinou, která trvale odolává toxickým vlivům hadcového podkladu. Dále se ve stromovém patře uplatňuje i smrk ztepilý. V bylinném patře dominuje bezkolenec nebo třtina rákosovitá, vesměs zde chybějí teplomilnější druhy.
Na některých skalních výchozech jsou výrazná společenstva epilitických sinic, zvláště pak z rodů Stigonema, Tolypothrix. Tato společenstva jsou doplňována kokálními zástupci rodů Gloeocapsa, Gloeocapsopsis nebo Aphanocapsa.
Na Holubovských hadcích se také vyskytuje větší množství vzácných bezobratlých živočichů, z nichž můžeme jmenovat například plže závornatku drsnou, která žije ve štěrbinách hadcových skalek a sklovatku rudou z nivy Křemžského potoka. Dále střevlíky a dvoukřídlé pestřenky vrtule a puklice. Z obratlovců je významnější jen výskyt užovky hladké.
Zvětráváním hadců vzniká řada zajímavých produktů, např. magnezit. Pozůstatkem těžby magnezitu je několik slepých štol na území rezervace. Největší z nich je ve skalní stěně nad potokem. V hornině na stěnách štoly i v jejím okolí jsou dodnes patrné drobné i větší bělavé magnezitové žilky. Jiným pozoruhodným produktem přeměny hadců jsou opály, vyhledávané pro dekorativní vzhled. Známými nalezišti opálů jsou pole a kamenné snosy v Křemžské kotlině. V navětralých hadcích jsou hojné i drobné granáty.
Rezervací prochází NS Třísov-Dívčí kámen–Holubov. Začátek NS se nachází u železniční zastávky v obci Třísov. Stezka je dlouhá cca 3 km a seznamuje s přírodními, historickými i technickými zajímavostmi a památkami oblasti. NS končí u železniční stanice v obci Holubov.