ÚDOLÍ BÍLÉ OPAVY - NPR
Národní přírodní rezervace v údolí horské bystřiny mezi Karlovou Studánkou a Pradědem, 15 km JZ od Vrbna pod Pradědem
| Typ: | NPR |  |
| Kraj: | Moravskoslezský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Údolí Bílé Opavy | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.ejeseniky.com | |
| Návštěva: | 6. červenec 2007 |
Rezervace Bílá Opava byla vyhlášena r. 1963 na rozloze 280 ha. Naučná stezka procházející údolím říčky po mnoha mostcích, schodištích a lávkách měří 10,5 km. Bílá Opava pramení v sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem v nadmořské výšce 1 280 m. Postupně se spojuje se Střední a Černou Opavou a vytváří řeku Opavu vlévající se do Odry. Nejvýznamnějšími přítoky jsou Pradědský a Ovčárenský potok.
Na modelaci údolí se podílena v posledních tisíciletích především voda, sníh a led. Nesourodost zdejších hornin, jejich nepravidelné vrásnění i odlišná schopnost zvětrávání a odolávání vodní erozi způsobila, že bylo celé údolí vyhloubeno značně nerovnoměrně. Tím vznikly peřeje, hluboké tůně, skalní výchozy a vodopády. Největší vodopád je vysoký 7,9 m. Bystřina tímto vodopádem a navazujícími peřejemi překonává na úseku 40 m výškový rozdíl 16,4 m. Na ohlazených rulových plotnách pod vodopádem jsou patrné tzv. obří hrnce v Jeseníkách zcela ojedinělé. Tyto prohlubně vznikaly po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených částic hornin.
Horní část údolí nad Velkým vodopádem je tvořena převážně rulami, prostřední a dolní část je z šedých až zelených břidlic a bílých či žlutavých křemenců. Obojí jsou přeměněné horniny vzniklé z mořských usazenin prvohorních stáří. Proměny reliéfu na březích Bílé Opavy nejsou geologickou minulostí. Koryto řeky se na mnoha místech každoročně mění, balvany se v korytě přesouvají, řítí se skalní bloky, na strmých svazích dochází na více místech každoročně ke svahovým sesuvům.
V údolí Bílé Opavy se zachovaly původní horské smrčiny – lidskými zásahy neovlivněný smrkový prales s charakteristickou růstovou formou stromů, proslulým jesenickým smrkem, který se vyznačuje úzkými válcovitými až sloupovitými korunami, esovitě prohnutými deskovitými větvemi skloněnými šikmo dolů a u kmene nápadně ztlustlými. Tyto dědičné vlastnosti umožňují jesenickým smrkům lépe odolávat nepříznivým zimním podmínkám: na jejich úzkých korunách se zachycuje méně sněhu a námrazy.
Všechny smrkové lesy Hrubého Jeseníku jsou v současnosti ohroženy imisemi a kůrovcem. Jen ůvodnímu jesenickému smrku vyhynutí nehrozí. Lesníci začali tuto vzácnou růstovou formu zachraňovat již v 60. letech pěstováním ze semen a roubováním. Proto jsou některé části smrkového pralesa chráněny jako genová základna smrku.
JESENÍK - lázně
JESENÍK - tvrzKARLOVA STUDÁNKA - lázně
NA POMEZÍ - jeskyně
PRADĚD - hora